Indický premiér vytáhl do boje s hygienickou katastrofou
Minulý měsíc se indický premiér Nárendra Módí při návštěvě Spojených států objevil v newyorském Centrálním parku, kde se při koncertu na Festivalu globálního občana objevil na jevišti s australským hercem Hughem Jackmanem, kterého proslavily role v akčních, romantických a historických filmech, jež jsou v Indii velmi oblíbené.
O pozoruhodné kampani indického ministerského předsedy jsme se dočetli v korejském deníku Korea Herald.
Indický politik většinou i v cizině mluví hindsky, ale tentokrát učinil výjimku a asi sedm minut mluvil anglicky většinou o významu hygieny a čistoty. Pozvání na newyorské festivalové jeviště mu vynesly hlavně jeho časté výzvy, aby všichni lidé v Indii mohli používat záchody. Zní to poněkud bizarně, ale tato vymoženost polovině obyvatel jeho země schází.
O několik dní později byl Nárendra Módí opět v Novém Dillí, kde zahájil svou kampaň Čistá Indie. Předseda vlády si umí vybrat správnou chvíli. Tentokrát využil 145. výročí narození duchovního otce moderní Indie Mahátmy Gándhího, který byl horlivým propagátorem veřejné i soukromé hygieny.
Nárendra Módí, který nikdy nepromešká příležitost k zajímavé fotografii, popadl smeták a před objektivem zametal veřejný prostor v osadě, kde žijí metaři a popeláři. Asi nebude náhoda, že jsou to většinou dalitové z vrstvy někdejších nedotknutelných, kteří dosud patří mezi nejchudší lidi. Jejich počet se odhaduje na 160 milionů a jejich osud sdílí většina indických muslimů.
Jak se dalo čekat, několik ministrů ústřední vlády a dalších vysokých funkcionářů se pustilo do zametání veřejných míst nebo uklízení svých úřadoven včetně toalet. Každý státní zaměstnanec – a jejich počet jde do milionů – byl požádán, aby se zřekl své dovolené a věnoval se podobné činnosti.
Autorem citovaného komentáře otištěného v deníku Korea Herald je indický novinář, který – jak sám přiznává – samozřejmě ví, že veřejná podívaná, která se odehrávala několik hodin před televizními kamerami, určitě nevyřeší obrovské hygienické problémy Indie.
Premiér Módí má podle něj přesto dobrý důvod toto téma stále omílat, protože vypadá srozumitelně a na veřejnosti může působit lépe než kterákoli jiná z jeho reforem.
Mizerná hygiena má tragický účinek na lidské zdraví. Epidemie eboly v západní Africe vyvolala světovou paniku, když zabila nejméně 3000 lidí, ale v Indii umírá na průjmy každý rok asi 200 tisíc dětí mladších pěti let.
Trpí i hrubý domácí produkt, protože podvýživa a jiné zdravotní problémy značně omezují produktivitu pracovní síly. Světová banka odhaduje tyto každoroční škody na necelých 54 miliard dolarů, což odpovídá téměř 6,5 procentu hrubého domácího produktu.
Kdyby se indickému premiérovi podařilo dosáhnout jeho hygienických cílů během pěti let, jeho kampaň by každý rok přidala k HDP nejméně jedno procento, což by byl přibližně stejný výnos jako součet daní ze zboží a služeb. Není pochyb, že takové úsilí by stálo za to.
Zatím se zdá, že indická vláda se chápe tohoto úkolu správně. Vláda chce v příštích pěti letech každý rok přidělit 33 tisíc dolarů každé místní správě – uvažme, že v Indii je asi 247 tisíc obcí. Vláda také zakládá pro tyto účely fond, který by měl shromažďovat příspěvky soukromých společností a jednotlivců.
Rozhodnutí, aby s těmito fondy hospodařily místní správy, je podle autora komentáře v deníku Korea Herald chytré. Indie úpí pod přemírou federálních plánů, které jsou náchylné ke korupci a jiným únikům peněz, jež po kapkách stékají z metropole k vládám jednotlivých států a odtud do obcí, než se k nim dostanou oprávnění příjemci.
V takovém systému je téměř nemožné zajistit dostatečnou odpovědnost. Správa obcí je pravděpodobně pod větší kontrolou svých voličů.
Obce, které nemají dostatek vlastních odborníků na hygienu, budou patrně spíše ochotné si je najmout odjinud než z vládního systému, který je často nedosažitelný. Například výstavba toalet se může svěřit nevládním organizacím věnujícím se sociální práci. Mezinárodní proslulost si získala například Sulabh International, jejíž dobrovolníci už budují tisíce toalet po celé Indii.
Sulabh je nezisková organizace, ale vláda by se neměla ostýchat obrátit i na firmy, které se zisku nevzdávají. Sulabh už zjistila, že Indové jsou ochotni platit za používání toalet. Soukromé společnosti zaměřené na likvidaci odpadu najdou daleko spíše způsob, jak vytěžit zisk z efektivního odstraňování a recyklace odpadků.
Indický ekonomický novinář ve svém komentáři přetištěném v listu Korea Herald uzavírá, že přimět byrokraty, aby si uklidili na vlastních toaletách, může být dobrá reklama, ale stejně jako mnoho jiných věcí i řešení indických problémů s hygienou se vymyká možnostem vlády.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
