Indická škola skrývá první piáno Freddieho Mercuryho

Skupinu Queen jistě znáte a její nezapomenutelný frontman Freddie Mercury vám ani dvacet let po své smrti určitě z paměti nevymizel. Pokud však nejste velkými hudebními znalci nebo fanoušky Queenů, možná netušíte, že se osobnost výstředního muzikanta s famózním hlasem formovala kdesi v indických horách. Osm let byl Mercury pod jménem Farookh Bomi Bulsara zapsaný ve škole svatého Petra v městečku Panchgani, šest hodin jízdy od Bombaje.

Je pondělí, osm hodin ráno. Brity založená horská stanice Panchgani se pomalu probouzí. K prestižní chlapecké škole, kam rodiče poslali z jeho rodného Zanzibaru Farookha Bulsaru, později Freddieho Mercuryho, je to z hlavní ulice asi deset minut chůze.

Dnes jsou sice prázdniny, ale v St. Peter’s School studují chlapci z celé Indie nebo třeba i z Japonska, takže velký školní komplex funguje neustále. Žáci a studenti žijí ve zdejším mikrosvětě dlouhodobě a domů jezdí jenom několikrát za rok.

Ostraha mi nejprve zakazuje byť jen fotografovat bránu uzavřeného areálu, ale novinářský průkaz na Inda funguje jako kvalitní zbraň. Zaštítěný jménem Českého rozhlasu se rázem ocitám v kanceláři Sangity Jamesové, první ženy ve funkci ředitele prestižní školy s více než stoletou historií. Kdybych pod jejím vedením chtěl studovat, stálo by mě to v přepočtu 70 tisíc korun ročně.

„Zahrnuje to stravu, nocleh, vzdělávání a učebnice. Jenom uniformu si každý musí koupit sám. Máme tu třeba i školní nemocnici, takže i lékařská péče je v ceně. Dovnitř areálu smějí obvykle jen rodiče studentů. A naopak – žáci také nemůžou jen tak vyrazit do města.

Sangita Jamesová, ředitelka školy v Panchgani

Pouštíme je jednou za měsíc na trh. Každý dostane dvě stě tři sta rupií a je na něm, jak s nimi naloží. Vede je to k samostatnému nakládání s penězi. Jinak tráví čas ve školním komplexu, kde mají kulturní i sportovní vyžití,“ vysvětluje ředitelka.

Život ve škole má pevný řád

Škola, kterou vede, nezapře svůj koloniální původ. Režim je tu stále stejný, jak ho před půl stoletím zažíval Freddie Mercury.

„Chlapci vstávají o půl šesté, v sedm musí být každý ve škole ke kontrole uniformy. Společně se snídá, obědvá i večeří. Nikdo nesmí vynechávat školní hodiny, každý má povinnost účastnit se sportovních her. Tak vypadá denní rutina.

Máme i další pravidla. Nesmí se mluvit hrubě nebo nosit barevné oblečení, vždy jen uniforma. Vyloučené je jakékoli tetování nebo piercing. Šperky se smí nosit jen se speciálním povolením z náboženských důvodů. A nikdo nesmí používat žádnou elektroniku včetně mobilního telefonu,“ říká ředitelka.

Ukazuje mi školní almanach z padesátých let a uvnitř sportovní výsledky i fotografie Freddieho Mercuryho coby teenagera. Nakonec nechá zavolat absolventa školy a teď už zdejšího učitele angličtiny Aloka Mohilého, aby mě celým kampusem zasazeným do malebné horské krajiny provedl.

První piáno, na které kdy hrál Freddie Mercury

Na Freddieho jsou všichni náležitě pyšní

„Freddie je tady pořád pojem, nejslavnější žák v historii. Jeho tehdejší spolužáci se stále scházejí. Současní studenti jsou pyšní, že chodí na stejnou školu jako kdysi on. Freddie tu založil svou první kapelu, The Hectics. Ta s přestávkami stále funguje. Zrovna letos ji skupinka studentů znovu obnovila,“ říká.

„Možná nevíte, že píseň We Will Rock You se zrodila tady. Tradičně ji používáme jako bojový pokřik a hymnu při sportovních zápasech proti jiným školám. A když se díky Queen stala světoznámou, byli jsme přešťastní,“ podává Alok netradiční verzi vzniku hitu, který ve skutečnosti v sedmdesátých letech zkomponoval kytarista Queen Brian May.

Během hovoru míjíme hřiště, kde zrovna studenti hrají fotbal. Procházíme chodbami kolem tříd, navštěvujeme jídelnu i noclehárnu a na závěr přichází největší chlouba St. Peter’s School. V zastrčeném kumbále se práší na první piáno, na které kdy Freddie Mercury hrál. Přežilo jeho samotného, velký požár školy i zemětřesení.


Zvětšit mapu: do této školy chodil i Freddie Mercury

autor: jkb
Spustit audio