Indiánská Odysea na kůře fíkovníku

Někdy kolem roku 1540 se pokusili mexičtí Chichimekové dokázat španělským dobyvatelům, že jejich nároky na okolí dnešního Cuauhtinchanu mají hluboké, posvátné kořeny. Na svitku papíru vyrobeném z kůry fíkovníku vylíčili ve více než sedmi stovkách barevných obrázků svou historii. Vznikl tak dokument o rozměrech 109 krát 204 centimetrů známý jako "mapa de Cuauhtinchan 2" čili "mapa Cuauhtinchanu číslo 2", známá také pod kódem MC2.

Vědcům z Harvard University se naskytla jedinečná příležitost. Získali svitek do zápůjčky na pět let, během kterých mohli dokument důkladně prozkoumat a zdokumentovat. Výsledkem jejich práce je bezmála pětisetstránková monografie. Zatím vyšla jen anglicky, ale příští rok by měl vyjít i její překlad do španělštiny.

Výzkum harvardských vědců potvrdil, že "mapa" je ve skutečnosti popisem daleké mýtické pouti, tedy něčím na způsob chichimécké Iliady či Odyseje. Začátek vyprávění se odehrává v druhé polovině 12. století, kdy hlavní město Toltéků Cholulu napadla olmécká vojska. Toltékové poslali posly pro věhlasné námezdné žoldáky sídlící v bájném místě Chicomoztoc, což ve volném překladu znamená "Místo sedmi jeskyní". Žoldáci z Chicomoztocu výzvu vyslyšeli. Vydali se k Cholule a Olméky na hlavu porazili. Za odměnu se směli vydat na pouť, která je zavedla do údolí, kde zřejmě někdy kolem roku 1174 založili sídlo na místě dnešního mexického Cuauhtinchanu.

Z tohoto vyprávění mělo být Španělům jasné, že Chichimekové mají na krajinu kolem Cuauhtinchanu přednostní právo. Na Španěly to zjevně neudělalo velký dojem. Brzy po dobytí Mexika vybudovali v Cuauhtinchanu klášter, zbořili místní indiánské svatyně a původním obyvatelům vládli tvrdou, nesmlouvavou rukou.

Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 28.8.2009.