Imigranti vybudovali Velkou Británii. Teď se k nim jejich potomci z Konzervativní strany neznají, píše Guardian

1. březen 2020

Někteří z nejvýše postavených britských politiků z řad Konzervativní strany v současnosti podporují migrační politiku, která by jejich vlastním rodičům zabránila v příchodu do Spojeného království. Spadali by totiž do kategorie lidí „s nízkou kvalifikací“.

Na tento do značné míry pozoruhodný moment upozorňuje sloupkařka britského deníku Guardian Nesrine Maliková, která ve svém textu rozebírá nová pravidla pro imigraci nedávno navržená vládou premiéra Borise Johnsona.

Čtěte také

Čtěte také

Podle Malikové jen málo lidí udělalo pro novou migrační politiku konzervativní vlády tolik, jako otec Sajida Javida. A to i přesto, že nezastával jakoukoliv vládní funkci – na rozdíl od syna, který byl v minulosti ministrem vnitra a poté ještě donedávna řídil resort financí.

Otec politika Javida vlastně londýnskému kabinetu slouží dvěma způsoby. Zaprvé ukazuje, že Konzervativní strana je sociálně prostupná politická partaj. Javid senior si totiž vydělával na živobytí coby řidič autobusu.

Zadruhé, Javid starší slouží britským toryům jako argument proti kritice, která je viní z rasismu a xenofobie. Konzervativci svým kritikům mohou namítat, že otec Sajida Javida, významného člena strany, je muslim narozený v Pákistánu, který emigroval do Velké Británie v 60. letech dvacátého století.

Maliková tuto praxi britských konzervativců označuje za pokus o vymývání mozků veřejnosti i členů Konzervativní strany. Podle ní teď nicméně konzervativci používají Javida seniora ještě k dalšímu účelu, který v sobě skrývá příběhovou otočku takřka biblických rozměrů – jeho vlastní syn ho totiž při obhajobě nových migračních pravidel nyní veřejně odmítá a dělá, jako by ho snad ani neznal.

Javidův paradox

Cesta otce vládního politika, díky níž se jeho syn dočkal zářné kariéry člena vlády, se tak uzavírá. Podle navržených přistěhovaleckých podmínek by Javid starší vůbec do země nemohl přijít.

Nová imigrační pravidla počítají s tím, že do země se dostanou pouze takzvaní „kvalifikovaní pracovníci“. Pro ty, kteří mají kvalifikaci nízkou nebo neumí dobře anglicky, zůstanou britské hranice uzavřené.

Čtěte také

Když se Sajida Javida v roce 2018 novináři zeptali, jestli ho netrápí, že podporuje zákony, které by jeho vlastního otce ponechaly mimo britské ostrovy, odpověděl s tím, že budoucnosti vidí „velmi optimisticky“, protože Spojené království prý zůstane zemí s globálním dosahem, „která přivítá lidi z celého světa“.

Novinářka Maliková nicméně poznamenává, že Británie možná bude vítat lidi z celého světa, ale s výjimkou Javidova otce a jemu podobných. Politik Javid přitom není sám, kde se podobný paradox objevuje.

Za příklad může sloužit i současná britská ministryně vnitra Priti Patelová, jejíž rodiče mají pestrý původ a do Británie přišli z východní Afriky. Patelová ale alespoň přiznala, jak se věci mají – na rozdíl od Sajida Javida.

Ministryně připustila, že podle nových pravidel by se její rodiče do Velké Británie skutečně přistěhovat nemohli. „To je ale smysl opatření. Měníme imigrační politiku tak, aby sloužila naší ekonomice založené na kvalifikovaných pracovnících a jejich znalostech,“ nechala se slyšet Patelová.

Nový apartheid?

Jde o schopnosti a kvalifikace. Velká Británie už tedy podle sloupkařky Guardianu zřejmě nepotřebuje schopnosti rodičů Javida a Patelové. Už asi nejsou potřeba roznašeči novin a řidiči autobusů. Vládu asi netrápí, že není jisté, jestli se podaří taková pracovní místa vůbec nebo dostatečně rychle obsadit.

Čtěte také

Přistěhovalci minulosti prostě do Velké Británie přišli, odvedli dobře svou práci a porodili děti, které se staly tak dobře integrované a vlivné, že využily získanou moc ke změně zákonů. A to způsobem, na jehož konci je legislativa, která by jim samotným dříve ani neumožnila se do funkce vůbec dostat.

Javid mladší a Patelová tak mohou rádi, že reálný svět nefunguje na způsob sci-fi snímku Návrat do budoucnosti. V jeho filmovém světě by oba mohli jednoduše zmizet, protože by se změnily základní podmínky pro jejich vlastní existenci. Jejich rodiče by zkrátka vůbec nebyli v Británii, aby je tam porodili.

Nesrine Maliková nový bodový systém hodnocení schopností případných přistěhovalců dokonce označuje za formu apartheidu, protože rozděluje imigranty na „dobré“ a „špatné“. Samotná autorka si přitom užila nejednu peripetii, když ona sama do Británie přicházela.

Jakožto obyvateli nečlenské země Evropské unie na Malikovou čekal byrokratický proces s cizineckou policií. Nic jí nepomohla vysoká kvalifikace, jakékoliv schopnosti, vzdělání nebo plynulá znalost angličtiny. Nově se podle ní bude stejně zacházet také s občany Evropské unie, kteří v očích britských úřadů značně poklesli na hodnotě.

Chudí nejsou potřeba

Nová pravidla jsou v pohledu novinářky ve svém konečném důsledku naprosto zřejmá. Zatímco řidiči autobusů nebo novinoví kameloti, tedy lidé jako rodiče Patelové a Javida, už vítáni nebudou, místo bude pro žadatele podobné právě Javidu mladšímu.

Ten přitom vydělal miliony na „pochybných“ machinacích v bankovním domě Deutsche Bank, kde obchodoval s finančními deriváty založenými na dluhopisech rozvojových zemí, tvrdí Maliková.

Čtěte také

Nová pravidla jsou v jejím pohledu nejen nespravedlivá, ale také se pokoušejí přepisovat historii. Současná britská vláda jimi totiž popírá přínos, který přistěhovalci pro zemi měli a mají. Vypadá to, jako kdyby pracovníci, kteří po druhé světové válce znovu budovali Velkou Británii, vůbec nebyli.

Byly to přitom miliony lidí, kteří pracovali v sociálních službách, nemocnicích, továrnách nebo řídili autobusy. Byla to pracovní síla z různých národů a z různých koutů světa. Londýnský kabinet se teď ale tváří, jako kdyby tito lidé nepracovali, nemluvili anglicky a nerodili děti, které posléze usedly ve vládě.

Nově prosazovaný systém přistěhovalectví je tak pokusem dokončit brexit ve stylu, ze kterého budou mít občané Spojeného království pocit, že skutečně „převzali kontrolu“. Ve skutečnosti jde ale jen o adoraci bohatých migrantů a falešné předstírání, že chudí nejsou potřeba, kritizuje britská autorka.

Takový přístup zemi poškodí ekonomicky i politicky – vždyť třeba řidiči autobusů budou stále potřeba. Nicméně snaha minimalizovat roli minulých migrantů, jako byl Javidův otec, stejně jako snaha minimalizovat význam jejich profesí, není náhodná. Je to podstata nové imigrační politiky, dodává Nesrine Maliková, sloupkařka britského deníku Guardian.

Spustit audio