Ikebana – to je něha, zručnost i přísná pravidla. Japonci se tomuto umění věnují už čtrnáct století

Když dorazím do rozsáhlých zahrad Hamarikyu v centru Tokia, říkám si, že lepší místo pro aranžování květin si lze těžko představit. Zeleně a květů nejrůznějších druhů, tvarů a barev je tu totiž tolik, že má člověk inspiraci přímo před nosem. A tak se hned těším, jak dám při aranžování průchod své fantazii.

Nejdřív pravidla, potom fantazie

Čtěte také

V Japonsku o penězích rozhoduje žena. Muž dostane kapesné, popisuje překladatelka Veronika Ageiwa

Mistr Ikebany, pan Iguči, mě ale hned vyvádí z omylu: „Nejdřív je potřeba ovládnout základy a držet se jich. Aranžmá musí být v rovnováze, je třeba správně pracovat s prostorem ve váze, i se vzdáleností mezi stonky rostlin. Je zkrátka důležité umět vše naaranžovat v dokonalé harmonii.“

„Až když člověk zná všechna pravidla, může si dovolit do aranžmá promítnout vlastní kreativitu a osobnost,“ dodává. Ikebaně se věnuje už čtyřicet let a trochu se po evropsku divím, že mu coby elegantnímu pánovi vydržela láska ke květinám tak dlouho.

Mužská záležitost

Ikebana byla po dlouhá staletí mužskou záležitostí|foto:Marie Machytková,Český rozhlas

Překvapený je také mladík Joha z Finska. K workshopu Ikebany ho přemluvila přítelkyně, ale že výuku povede muž, to opravdu nečekal.

Pan Iguči zdůrazňuje, že tohle tradiční umění rozhodně nezačalo díky něžným ženským ručkám. „S aranžováním květin začali v Japonsku jako první muži,“ vysvětluje.

„Nejdříve mniši, kteří květy pokládaly na oltáře jako obětinu božstvům. Později samurajové, ti dělali dokonce obrovská aranžmá do velkých váz, které pak vystavovali v audienčních síních nebo vstupních halách svých vil či pevností.“

Téma konverzace při čaji? Ikebana

Ikebana se začala v Japonsku rozvíjet zhruba před čtrnácti sty lety. Ženy její kouzlo objevily až o dost později a zprvu aranžování nebraly jako samostatnou disciplínu, ale jako doplněk k čajovým obřadům.

„Květinové aranžmá bylo součástí výzdoby v místnostech, kde se čajová setkání konala. Když vázla konverzace, mohlo to totiž být téma k hovoru,“ doplňuje jedna z asistentek mistra Ikebany paní Midori.

Čtěte také

Tajemství japonského čajového mistra nespočívá jen v dokonale připraveném nápoji

Postupem času vzniklo mnoho různých stylů a ikebana začala být vnímaná jako důležitá dovednost každé dívky z lepší rodiny, která si chtěla najít slušného manžela.

Aranžování je věda

A tak když sama začnu s aranžováním, mám trochu pocit, že bych v dávném Japonsku byla asi neprovdatelná. Mám totiž co dělat, abych si speciálními nůžkami nezranila prsty. Také se mi špatně odhaduje, jak správně a jak moc mám květiny zkracovat.

Podobně to má i opodál sedící slečna Joko. „Nikdy by mě nenapadlo, že i způsob stříhání musím přizpůsobit tomu, s jakou květinou pracuji,“ usmívá se.

Správně zastřihnout květinu není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát|foto:Marie Machytková,Český rozhlas

Když člověk květinu střihne způsobem, který jí nevyhovuje, nebude pak držet ve speciálním jehličkovém stojanu. Říká se mu kenzan a květiny se do něj při aranžování zapichují. Umístění stonků má svá přísná pravidla v závislosti na stylu Ikebany, který si člověk zvolí.

Vypůjčená krása

Zručnost, schopnosti a dodržování pravidel ale podle mistra zdaleka nejsou to nejdůležitější. To vše je prý člověku k ničemu, pokud v sobě nemá lásku a úctu k přírodě: „My si vlastně od přírody půjčujeme její krásu a trochu ji znesvěcujeme. Když květinu nebo rostlinu utrhneme, brzy zahyne. Musíme se proto snažit tu krásu ctít a co nejlépe ji využít tak, aby potěšila co nejvíc lidí.“

Slova pana Igučiho jsou pro mě jasným důkazem toho, že má ikebana, stejně jako ostatní japonská umění a řemesla, velký filozofický přesah. A mistr tuto filozofii vkládá i do výběru rostlin pro aranžmá. Nejraději má růže, jsou prý totiž jako život sám – krásné, ale při nešikovném zacházení dovedou svými trny člověka pořádně potrápit.