I vězni si zaslouží základní respekt. Společnost na to ale zrovna moc neslyší, říká koordinátorka Dopisování s vězni
„Ve věznicích je téměř 20 tisíc žen a mužů, 50 z nich má doživotí, ostatní se vrátí do společnosti. Je třeba řešit, v jakém stavu,“ říká Vendula Honzlová Exnerová, koordinátorka dobrovolnického projektu Dopisování s vězni Diakonie Českobratrské církve evangelické. Jinak ale učí na základní škole.
„Společnost vnímá vězně velmi zjednodušeně – tedy, že udělali něco strašného, nebo společensky nepřijatelného, tak ať si to ,pěkně odsedí‘. Ale málo kdo si uvědomuje, co ten trest skutečně znamená. To podle mne není tak jednoduché.“
Čtěte také
„Myslím si, že i ti, kteří udělali nějakou trestnou činnost, si zaslouží základní lidský respekt a nějakou základní úroveň fungování, na to, zatím, ale společnost neslyší,“ říká v pořadu Hovory.
Základem projektu jsou dopisy s vězni, kteří tak nejsou úplně izolováni od okolního světa. „My u klientů nezjišťujeme, co udělali. Někdy to napíšou sami, a přiznají se i k nejtěžším zločinům, jindy se to nedozvíme nikdy. Ale my nejsme jejich soudci. Nejčastěji jde o vězně, kteří jsou opuštění, rodina s nimi nekomunikuje, takže hledají kontakt,“ popisuje.
Jaký potenciál změn vidí v českém vězeňství? Kde je možné využít umělou inteligenci v současném matematickém vzdělávání? Moderuje Markéta Vozková.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
