I okupanti měli svou rozhlasovou stanici. Vltava vysílala od 21. srpna 1968 z NDR

16. květen 2018
Srpen 1968

Jak je možné, že německá Vltava věděla o naší budoucnosti víc než samotní politici? Víme už o srpnových událostech roku 1968 opravdu všechno?

„Asi něco zcela neznámého ve vztahu Praha-Moskva už historici nenajdou. Je ale čas na analýzu osobních zážitků těch, co u toho byli,“ říká rozhlasový redaktor a dokumentarista David Hertl.

V archivech Českého rozhlasu se dochovalo velké množství záznamů vysílání, a to nejen krizových srpnových dní. 

Velkým objevem ale pro nás byly záznamy stanic, které provozovali sami okupanti. Nejznámější byla stanice Vltava, která začala vysílat hned ráno 21. srpna 1968 z Německa.
David Hertl

Její sídlo bylo v Berlíně, ale vysílač měli v Drážďanech. Byla to prý propaganda, na začátku vysílaná velmi špatnou češtinou, ze které si Čechoslováci nic moc nedělali.

 V srpnu 1968 se z rozhlasových přijímačů ozvalo podivné vysílání z NDR

„Nejhorší na tom je, že když se do záznamů zaposloucháte, tak to, jak se v Československu pak mluvilo po dubnu 1969, tedy po nástupu Gustáva Husáka, to Vltava vysílala už v srpnu až září 1968. Obraty, formulace i názorové postoje jsou úplně stejné. Asi měli východní Němci velmi dobré spojení s Moskvou.“

Vysílání Vltavy nakonec skončilo, ale až v únoru 1969. „Stačila ještě velmi svérázně okomentovat smrt Jana Palacha, ale k Husákovi se už nedostala.“ Zajímavé taky je, že všichni v berlínském rozhlase, kteří se na vysílání Vltavy podíleli, pak dostali poukazy na nákup nového Trabantu. A bylo to kolem 80 lidí.

Rakousko se bálo

David Hertl

Dějiny se tak už přepisovat nebudou, přesto Hertla zaujala osobní statečnost tehdejšího rakouského velvyslance v Praze a pozdějšího prezidenta Rudolfa Kirchschlägera.

Rakousko se invaze hodně bálo. Dokonce se připravovali na to, že se Sověti nezastaví na hranicích a pokusí se vrátit do své původní okupační zóny, kterou tam dřív měli. Vystupovali tak mimořádně opatrně,“ popisuje dokumentarista.

Nabádali tak i svého velvyslance Kirchschlägera, aby nerozdával rakouská víza jako na počkání. „On ale neposlechl, protože jinak by se prý ocitl v největším rozporu se svým svědomím.“ Nakonec „rozdal“ na 80 tisíc víz a dohromady přes Rakousko emigrovalo po roce 1968 přes 200 tisíc Čechoslováků.