I nezaměstnanost může patřit mezi ekonomické klamy

Bylo mi asi šest let, když vrcholila světová hospodářská krize, spojená s krutou nezaměstnaností. Neznal jsem učené traktáty tehdejších ekonomů na toto téma, ale už v tom věku jsem velmi dobře vnímal, co nezaměstnanost tenkrát skutečně znamenala. Bývali jsme často v Táboře, tedy na okraji chudé Českomoravské vysočiny, a tam jsem vídal lidi opravdu hladové a bosé. Když můj otec chtěl splnit dluh svému rodnému městu a přihlásil naši firmu do výběrového řízení na stavbu mostu přes Lužnici, zvítězil jen s nabídkou tak nízké ceny, že to ohrožovalo existenci nejen firmy, ale i celé naší rodiny. Nicméně když mu stavba byla zadána a rozkřiklo se to po městě, na celý další život se mi vryl do paměti obraz nekonečné fronty nuzných lidí, kteří otce takřka na kolenou prosili o jakoukoli práci, jen aby uživili svou rodinu. Ti přijatí pak projevovali nesmírnou vděčnost a i těžké nádenické práce za několikakorunovou hodinovou mzdu si nesmírně vážili.

Chci tímto exkurzem do své nejzazší minulosti říci, že při scestích na dnešní desetiprocentní nezaměstnanost mi cosi ve srovnání s tou nezaměstnaností z roku 1932 naštěstí chybí. Je to ona atmosféra hmotné bídy, která mě jako malého kluka tam na Táborsku obklopovala. Dnes, kdy naši ekonomiku táhne především velká spotřeba domácností, to vskutku nevypadá, že by se lidem i při statisticky stoupající nezaměstnanosti vedlo tak špatně jako tenkrát. Věřím erudovaným ekonomům - i když jejich názory bývají dosti pestré - že každá další desetinka procenta tohoto ostře sledovaného ukazatele znamená nebezpečí. Rozumím snaze vytvářet nové pracovní příležitosti ať už zahraničními investicemi nebo podporou řádně evidované a zdaňované domácí podnikatelské aktivity, což znamená i podchycení statisticky zcela nepřehledné černé ekonomiky, přesto si však myslím, že reálná situace - to jest onen pověstně zelený strom života - se i tak podstatně liší od veškeré šedé teorie zachytitelné ve statistikách.

Některé věci jakoby se občas obracely hlavou dolů a právě kolem pojmu nezaměstnanost klade selský rozum určité otázky, na něž se mu nedostává odpovědí. Tak třeba odstupující předseda hornických odborů Cyril Zapletal jaksi proti obecnému větru tvrdí, že prodloužení věku potřebného k odchodu do důchodu nezaměstnanost ještě zvýší. Když jsem si to přečetl, napadlo mě, zda to nakonec není pravda. Nebylo by skutečně užitečnější, aby člověk po šedesátce, který chce k důchodu ještě pracovat, působil raději jako externista placený takříkajíc úkolově, než aby rozmnožoval řady polopracujících či úplně nadbytečných zaměstnanců valné části našich pracovišť, nebo zabíral hodnotná místa lidem mladým zůstávajícím bez práce?

Nebo další otázka: Jak statistika eviduje nezaměstnanost u vdaných žen? Zřejmě se může stát, že manželka ministra, která přijde o místo dejme tomu učitelky, se dá zaregistrovat jako nezaměstnaná, zatímco žena, jejíž manžel má mnohem nižší plat, zůstává dobrovolně doma u dětí a počet nezaměstnaných statisticky nezvyšuje. A k tomu otázka velmi zásadní: Spořivost bývala dříve ctností. Kdo to uznal za vhodné, mohl dlouhodobě ukládat své úspory do bank s vědomím, že slušné úroky z určitého kapitálu mu mohou zajistit běžné živobytí, aniž by tak byl závislý na nějaké mzdě či podpoře. Dnes takoví lidé musí z existenčních důvodů nutně zabírat pracovní místa, neboť při historicky nejnižších úrocích ztrácí spoření smysl a naopak lidem nespořivým umožňuje levné úvěry, které se často spotřebovávají na věci zbytné a obecně neužitečné. Tímto bezuzdným konzumem se budoucí generace navíc připravují o důležité životní zdroje.

Takové a mnohé další otázky vycházející ze známého Frommova dilematu "Být či mít", vyznívají dnes havlovsko-platonicky. Odborná i laická veřejnost je uctivě vyslechne, ale světová ekonomická karavana táhne dál. Obecným fetišem je jakkoli dosažený a jakkoli spočítaný hrubý domácí produkt a obecným postrachem třeba i velmi nepřesná statistická nezaměstnanost. To však nikterak neznamená, že by ty otázky neměly být znova opakovány se žádostí o laskavou odpověď od těch, kteří podlehli uctívání současných ekonomických dogmat, mezi něž na předním místě patří i žití na dluh.

Sumárně vzato, naše dnešní nezaměstnanost zatím více než hmotnou bídu přináší ohrožení mladých lidí, kteří si včas neosvojí pracovní návyky a mohou tím snáze podlehnout velmi nebezpečným civilizačním nástrahám.