I Ježíš se narodil v době krize. Podstatná je naděje. Arnošt Goldflam, Iva Holmerová a Tereza Matějčková v adventním speciálu Jak to vidí...

7. prosinec 2022

Advent vždy představoval duchovní přípravu na Vánoce, čas rozjímání a dobročinnosti. V jakém duchu se předvánoční čas nese v posledních letech? Zvítězil konzum? Co nám v současném světě říkají křesťanské tradice a hodnoty? Co si vzít z vánočního příběhu, jak druhého obdarovat a jak prožít letošní advent na pozadí inflace, války a nejisté budoucnosti? V adventním speciálu Jak to vidí… diskutují herec Arnošt Goldflam, lékařka Iva Holmerová a filozofka Tereza Matějčková.

Loni a předloni poznamenala vánoční svátky pandemie, letos do plánů mnohých zasáhla inflace. „V období velké krize se ale narodil i Ježíš,“ upozorňuje v adventním speciálu Jak to vidí... filozofka Tereza Matějčková. „Šlo o krizi politickou, náboženskou, kulturní... Takže v tomto smyslu máme i v dnešní době na co navázat.“

A i konzum, i když ne v takové podobě jako dnes, k vánoční době podle Matějčkové patří. „Křesťanské Vánoce byly naroubovány na pohanské svátky, na římské svátky, které byly spjaty s určitým typem konzumu, s uvolněním a obdarováváním. Dokonce i stromečky máme z Říma,“ dodává filozofka.

Současná podoba Vánoc je však spojována až s 19. stoletím a s Charlesem Dickensem a jeho koledou. „Ale i tady hraje velký prvek obdarovávání a to, že když někomu něco dáme, zlomíme moc pouhého konzumu. Určitě by se tedy nemělo obdarovávání přehánět. Jde ale jistě o určitý typ úlevy, že si něco dovolíme,“ doplňuje Matějčková.

Holmerová: Dárek jako bič

Iva Holmerová

S tím souhlasí i lékařka Iva Holmerová, pro niž vánoční svátky představují hlavně čas strávený s rodinou. „Na vánočních tradicích je mnoho krásného. U nás doma ale na nich nelpíme. Dávání dárků se totiž snadno může stát bičem, který si na sebe ušijeme. A protože jsme generace, která má až příliš mnoho věcí, usnesli jsme se v rámci rodiny, že se budeme obdarovávat jen malými drobnostmi.“

Přesto je ale možné podle Terezy Matějčkové vidět v dávání dárků i něco víc. „Být schopen dát druhému dárek je totiž vlastně i výraz schopnosti umět toho druhého číst, skutečně na něj myslet, zamyslet se nad ním, co mu udělá radost, a potom žít z té jeho radosti.“

Právě tohle je ve skutečnosti podle filozofky skutečné poselství Vánoc. „Ne rozjímání, ne ztišení ve smyslu přemítání o sobě samém, ale je to primárně o vztahu k druhému člověku. A třeba i o zamyšlení se nad tím, co se mi nepovedlo, za co bych se mohla omluvit, co bych druhému mohla odpustit. I toto může být forma darů, které si můžeme v tomto období dávat.“

Goldflam: Řídí mě LSD

Arnošt Goldflam, herec, dramatik a spisovatel

V čase vánočním se západní společnost také mnohem více odvolává na křesťanské hodnoty a hodnoty evropské civilizace. „Já jsem si kdysi stanovil heslo LSD – láska, spolehlivost, důvěra, kterými se v životě řídím,“ přiznává herec Arnošt Goldflam, který se sice narodil v židovské rodině, vánoční svátky ale slaví také.

„Důvěře, spolehlivosti a práci mě naučil tata. To bylo pro můj život naprosto určující. A lásce mě zase naučila maminka, kterou jsem měl ze všech nejradši,“ přiznává spisovatel.

Podle Ivy Holmerové ale není stanovení evropských hodnost vůbec jednoduché. „Určitě mezi ně patří vzájemnost, respekt jednoho k druhému. Důležitá je ale i solidarita, zejména v této době, potom úcta a lidská důstojnost. A protože jsem původním povoláním lékařka, tak samozřejmě považuji za velkou hodnotu i zdraví. Na to někdy zapomínáme.“

Tereza Matějčková je vůči slovu hodnota ostražitá. „Na politické scéně se neustále někdo zaklíná nějakými hodnotami. Nikdo neví, co to je. Ale velmi často je to pojímáno negativně vůči někomu druhému, kdo tyto hodnoty nemá.“

Matějčková: Naděje je ctnost, kterou lze trénovat

Filozofka Tereza Matějčková

Podle Matějčkové je to proto, že cítíme, že se nám tradiční církevní ctnosti jako naděje, víra, láska trochu rozpadly, nerozumíme jim, a proto potřebujeme mít něco, co nás spojuje. „Ovšem to se velmi těžce formuluje. V moderní společnosti to může být třeba svoboda, ale každý si pod ní představí něco trošku jiného, což jsme viděli třeba v době covidu.“

Právě ale svoboda je podle Matějčkové velmi silným poselstvím samotných Vánoc. „Důraz je samozřejmě kladen na to, že se narodilo dítě, což je sám o sobě zázrak. Nepodceňovala bych ale to, že začátek je ještě dříve, kdy Bůh požádá Pannu Marii, prostou ženu, jestli by kooperovala na spáse světa. A ona řekne ano. Podstatné přitom není to, že jde o nesnadný příběh, ale to, že se tam počítá s lidskou svobodou a s nadějí.“

Vedle hodnot, které jsou dané a člověk je buď vyznává, nebo odmítá, existují ale ještě ctnosti, které lze trénovat. „Třeba i zmíněná biblická naděje není něco, co by bylo dané, ale je to něco, o co máme usilovat. Vedle toho beznaděj je jen lehké východisko, něco, co se nabízí. Naděje je úsilí,“ dovysvětluje Matějčková.

S tím souhlasí i Arnošt Goldflam. „Stejně jako neexistuje jedna univerzální pravda, ale množina pravd, existuje i množina hodnot. Člověk je dneska v těžké situaci. Musí si vybrat z této množiny svoje vlastní hodnoty a ty dodržovat. Ne však na úkor ostatních, jak se mnohdy bohužel děje.“

Jak to vidí z kavárny
autoři: Zita Senková , Arnošt Goldflam , Iva Holmerová , Tereza Matějčková , opa

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.