Humanitární pomoc nemá řešit globální problémy, ale zachraňovat konkrétní životy, připomíná Štys z Člověka v tísni

„Příjemci pomoci z ní mají často pocit, že je paternalistická,“ vysvětlil v pořadu Pro a proti vedoucí kanceláře Organizace spojených národů v Praze Michal Brož.

Kromě peněz přichází do ohrožených zemí spousta poučení a různě míněných rad, a to vyvolává samozřejmě protireakci.

Brožovy osobní zkušenosti to potvrzují: „Etiopská vláda i Etiopané by si rádi pomohli sami, know-how mají, ale v tuhle chvíli nemají zdroje.“

Existuje určitá skepse pomáhajících v tom, kolik se z prostředků, které na pomoc dáme, vůbec dostane k potřebným. „To je naprosto legitimní a v pořádku, a většina organizací světa si dává pozor, aby to dokázaly transparentně ukázat.“

Brož: „Abychom k charitě přistupovali k primárně z toho pohledu, že se polovina z ní rozkrade a druhá polovina skončí v kapse někoho bohatého, je nesmysl: 99 % pomoci pomáhá tak jak by mělo, ale samozřejmě pomoc něco stojí. Pokud dáte 10 korun, nemůžete očekávat, že že 9,99 se dostane k člověku.“

Vedoucí humanitárních programů nadace Člověk v tísni Marek Štys nemá problém mluvit velmi konkrétně.

Štys: V Člověku v tísni je to zhruba tak, že něco kolem 15 až 20 % z humanitární pomoci je věnováno na činnost ústředí, činnost kanceláří v místě pomoci, dopravu, místní zaměstnance, a zhruba 80 % jsou ty přímé peníze, které v nějaké formě příjemci pomoci dostanou.“

V Africe je podle něj problém, že ji zbytek světa vnímá jako jednu zemi, ačkoli je to naopak. „Je to obrovský kontinent, jedna pětina světa poskládaná z více než miliardy lidí různého původu, jazyků, kultury a různého stupně rozvoje.“

Cílem humanitární pomoci není vyřešení problémů Afriky a její ekonomického zaostávání, ale záchrana životů, připomněl Štys.

Ten je přesvědčen, že hlavním úskalím není efektivita humanitární pomoci, ale dlouhodobá strukturální rozvojová pomoc, kterou Západ investoval do Afriky a Asie v uplynulých desetiletích.

„Tato pomoc se určitě vyplatila v Asii, ale i přes obrovské investice posledních 50 let ve výši až 500 bilionů dolarů tyto africkým kontinentem protekly a nezpůsobily ty změny, které způsobit měly,“ konstatoval Marek Štys z Člověka v tísni.