Hrubý omyl Johna Kerryho při řešení izraelsko-palestinského konfliktu

Americký ministr zahraničí John Kerry

Americký ministr zahraničí udělal podle komentátora deníku Washington Post ve snaze prosadit příměří v Gaze významnou chybu a není proto žádné překvapení, že dopálil nejen Izraelce, ale i některé umírněné Palestince.

Jeho chyba spočívala v tom, že kladl příliš velký důraz na rychlé zastavení krveprolití. Tím se mu nechtěně podařilo upevnit postavení Hamásu, nezvladatelné a neoblíbené islamistické organizace, která vládne v Gaze.

Spolu s ním těží ze situace i dva její základní zastánci, Katar a Turecko, jejichž politika se také řídí radikálním islamismem. Šéf americké diplomacie podrazil nejen Izraelce, ale i Egypťany a hnutí Fatah, které vede palestinskou samosprávu na Západním břehu Jordánu. Ti všichni by rádi viděli konec vlády Hamásu v Gaze.

John Kerry, který chtěl rychlé diplomatické řešení, odmítl daleko moudřejší postup – jednat o příměří prostřednictvím palestinské samosprávy, které by to mohlo pomoci v její snaze ovládnout Gazu. Hamás v dubnu přistoupil na návrat palestinské samosprávy do Gazy, když palestinský prezident Mahmúd Abbás dosáhl dohody, že obě organizace vytvoří vládu národní jednoty.

Čtěte také

Podle deníku Washington Post amerického ministra zahraničí motivovaly dva srozumitelné krátkodobé zájmy. Chtěl především zastavit strašné zabíjení v Gaze, kde přicházelo o život mnoho palestinských civilistů včetně dětí. Druhým motivem byla snaha splnit instrukce prezidenta Obamy, který chce okamžité příměří a nevěří, že se může vyřešit zauzlený konflikt mezi Izraelem a Palestinci.

V Izraeli vyvolal postup Johna Kerryho bouři kritiky – komentátoři odprava doleva ho obvinili, že se postavil na stranu Hamásu a zradil Izrael. Tato kritika je ve Washingtonu vnímána jako nespravedlivá, a v neděli si proto izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyslechl telefonickou stížnost Baracka Obamy.

Americký ministr zahraničí John Kerry

Příčinou chyby šéfa americké diplomacie není podle komentátora předsudek vůči Izraeli. Jeho počínání bylo zcela podřízeno snaze o proveditelnou krátkodobou dohodu, ale nemusel si přitom vést jako slon v porcelánu. Podobné doporučení platí pro diplomatické vyjednávání o íránském jaderném programu nebo při zprostředkování mezi soupeřícími politickými silami v Afghánistánu.

Celá generace lidí v Gaze trpí surovým násilím, a proto je jakákoli dohoda posilující smyčku Hamásu pomýlená. Na místě je hledání cesty ke změně vlády v Gaze, volbám a nakonec k odzbrojení. Ve jménu okamžitého příměří by zmizely jakékoli záruky lepší budoucnosti. Svědčí o tom průzkumy veřejného mínění, kde většina obyvatel Gazy podporuje myšlenku návratu palestinské samosprávy. Lidé prostě chtějí ukončit cyklus dalších a dalších válek.

Čtěte také

Izraelskou věc podkopávají výroky, které vypadají jako necitelné ke ztrátám palestinských životů. Příkladem je prohlášení izraelského velvyslance ve Washingtonu Rona Dermera, že izraelské ozbrojené síly by měly dostat Nobelovu cenu míru, protože ukazují nepředstavitelnou zdrženlivost. Tato slova zazněla v době, kdy fotografie a videozáznamy poskytují jasné důkazy o civilních obětech v hustě obydlených městech pásma Gazy.

Původní plán šéfa americké diplomacie byl podporovat požadavek Egypta, aby Hamás přistoupil na příměří. Hamás to odmítl, protože by to podle něj vypadalo, že se vzdává. John Kerry se pak odvrátil od egyptských zprostředkovatelů a místo toho se obrátil na Turecko a Katar, o kterých si myslel, že jako přátelé a finanční sponzoři Hamásu na něj budou mít větší vliv. Na prvním místě byla pro něj dohoda a teprve na druhém stabilní řešení problémů Gazy.

Americký ministr zahraničí John Kerry a izraelský premiér Benjamin Netanjahu

Když se americký ministr zahraničí obrátil na Turecko a Katar, posílil jejich postavení v mocenské hře na Blízkém východě. To ale přímo odporovalo zájmům a tužbám tradičních spojenců Spojených států, jako je Egypt, Jordánsko, Saúdská Arábie. Naprázdno vyšel i tábor umírněných Palestinců, který vede šéf jejich samosprávy Mahmúd Abbás.

Pokud byl šéf americké diplomacie John Kerry krátkozraký, když zanedbal cestu vedoucí ke stabilnější Gaze, tak to platí i pro izraelskou vládu, v jejímž čele stojí Benjamin Netanjahu. Izraelský premiér odsoudil vládu palestinské jednoty, kterou se na jaře pokusil ukovat Mahmúd Abbás. Ta by však mohla otevřít cestu k vládní alternativě bez Hamásu.

Čtěte také

A co je ještě důležitější, Netanjahu neustále odmítá ústupky umírněným Palestincům, které by posílily jejich vliv na Západním břehu Jordánu i v Gaze. Když Palestinci slyšeli, jak Netanjahu říká, že Izrael musí udržet vojenskou kontrolu Západního břehu ještě desítky let, museli si položit otázku, jaký má tedy smysl vyjednávat o soužití dvou států v Palestině.

Ať už John Kerry dosáhne na Blízkém východě stálého příměří nebo ne, musí ho stejně zajímat i jiný základní problém – jak pomoci pásmu Gazy. Jde o ustavení palestinské samosprávy jako odpovědné vlády, která skutečně ovládá své území. Izraelci se obávají, že palestinská samospráva by se mohla řídit libanonským vzorem – Hamás by mohl udržovat smrtelně nebezpečné ozbrojené síly, jako to dělá teroristický Hizballáh v Bejrútu.

To by bylo správné téma dlouhodobého vyjednávání a tam by měl John Kerry využít diplomatický kapitál Spojených států, místo aby znovu prosazoval další prozatímní dohodu, uzavírá Washington Post.

Zpracováno ze zahraničního tisku.