Hrozba vězení odradí neplatiče alimentů, navrhuje Malá. Trest nepřinese peníze dětem, namítá Dvořák

Proč je potřeba zpřísnit postihy za neplacení výživného?

Taťána Malá (ANO): Ukazuje se jako velmi důležité vrátit zpátky kriminalizaci neplacení výživného. A to proto, aby ti rodiče, kteří nejsou ochotni se starat o své děti a nejsou ochotni platit výživné, to pod hrozbou toho trestu dělali. Určitě naší motivací není zavírat ty rodiče do vězení, ale přimět je k tomu, aby tuto povinnost plnili.

Čtěte také

Neplatíš výživné, nebude fotbal. Lidé se exekuce nebojí, potřebujeme nové nástroje, říká exekutor

Preferuji, aby tito rodiče dostávali tresty alternativní, především tresty domácího vězení. Nejsem rozhodně fanouškem nepodmíněných trestů ani trestu podmíněného, protože ten podle mého názoru je vysoce neefektivní. A jsem moc ráda, že ministr Jeroným Tejc (za ANO) apeluje na soudce, aby ty alternativní tresty, jako je trest domácího vězení, začali ukládat intenzivněji a častěji.

Pane poslanče, nepovede zpřísnění k tomu, že neplatičů alimentů ubude?

Karel Dvořák (STAN): Nemyslím si to. Vycházíme z čísel a na základě těch jsme dělali změny v minulém volebním období. Na základě těchto čísel nesouhlasíme s plánem dnešní koalice opět zpřísňovat to takzvané zanedbání povinné výživy.

Mám za to, že data říkají, že to není efektivní. Nevede to k tomu, že ti rodiče více platí. Je důležité, že se shodujeme na jedné věci, a sice že je důležité dostat peníze k dětem. Zajistit, aby ti rodiče, kteří se o své děti nestarají ani přímo, ani tím, že nepřispívají na jejich výživu, že tak mají činit.

Čtěte také

Žádat o zvýšení výživného se dá i tři roky nazpět. To pak může být hodně peněz najednou, říká soudce

Ale toto není nástroj. Data, která k tomu jsou – a nejsou to moje vlastní data, ale data ministerstva spravedlnosti a Institutu pro kriminologii a sociální prevenci – říkají, že ten trestní postih není efektivní. Jsou jiné nástroje, které bychom měli využívat, abychom dostali více peněz k těm dětem. Na tom se shodujeme. Ale kriminalizace ten problém neřeší.

Z jakých dat vycházíte, když tvrdíte, že stávající úprava platná teprve od letošního ledna je nedostatečná a že je potřeba zpřísnit?

Malá: Jednoznačně vycházím z toho, že například Asociace neúplných rodin za první čtvrtletí tohoto roku vykazuje dvacetiprocentní nárůst v žádostech o pomoc s vymáháním výživného. Také vzrostl od prvního ledna významně počet exekucí na výživném, a to zhruba z osmi set na jedenáct set jedenáct, a to za první čtvrtletí tohoto roku. Myslím, že tato čísla jsou alarmující.

Hlavně si pojďme říct, že každé to číslo je jedno dítě. Jedno dítě, ke kterému se může dostat alespoň nějaké výživné.

Já si nemyslím, že bychom měli čekat dál. Jsem přesvědčena o tom, že tu kriminalizaci je potřeba vrátit zpátky a mezitím hledat efektivní nástroje pro to vymáhání výživného.

Čtěte také

Život nelze dát do tabulek, výživné určujeme podle možností rodičů, vysvětluje soudkyně

Pane poslanče, vy jste se odvolával na data ministerstva spravedlnosti z minulosti. Paní poslankyně vám teď zmínila data občanského sektoru, například od Asociace neúplných rodin, která skutečně hovoří o tom, že v posledních měsících od toho lednového zmírnění, které bylo prosazeno ještě v minulém volebním období, jim přibývají klientky, které mají problém s neplatiči.

Dvořák: Ano, já si myslím, že to je následek toho, že nám více než 300 rodičů neplatičů, typicky převážně otců, opustilo brány věznic od 1. ledna tohoto roku.

A je to dobře?

Dvořák: A je to dobře, že ti stejní lidé seděli ve vězení? Zároveň je potřeba říct, že na ty, kteří jsou ve vězení, se vztahují jiná pravidla pro exekuce. Tím pádem je tady i logický nárůst.

Chtěl bych uvést jiné číslo. Paní poslankyně Malá argumentuje čísly, které ukazují trend od začátku tohoto roku. Ale dlouhodobá čísla ukazují, že pouze sedm procent případů z těch, kde došlo k trestnímu stíhání, vedou k tomu, že ti rodiče začnou platit.

Čtěte také

Lidé chtějí víc dětí, než mají, říká Jelínková. Demograf: Stát pro porodnost musí dělat víc než teď

Paní poslankyně, těchto čísel jste si vědoma? A přidal bych k tomu otázku týkající se stávající právní úpravy platné od ledna 2026. Nebylo by bývalo lepší předtím, než se pustit do další změny, vyhodnotit si, zda ta stávající úprava funguje, nebo nefunguje?

Malá: Tak já začnu od konce. Nebylo by to lepší, protože se na nás se obrací řada rodičů samoživitelů. A to od okamžiku, kdy bývalá vláda Petra Fialy (ODS) přišla s návrhem dekriminalizace placení výživného.

Promiňte, ale je potřeba říct, že to úplná dekriminalizace není, protože pořád v krajních případech těm rodičům vězení hrozí... 

Malá: Co mně na tom vadí vlastně nejvíc: Rodiče samoživitelé, kteří se snaží a jsou ochotni pečovat o svoje děti, tak mají dvě tři práce a prostě starají se o to dítě na úkor času stráveného s tím dítětem. A druhý rodič je prostě beztrestný. To mi nepřijde v pořádku.

A vrátím se k těm číslům. Není čas čekat, až budou další čísla. Jak jsem řekla na začátku, za každým tím číslem je dítě, kterému se nedostává výživné. A pan kolega nedisponuje,  nikdo nedisponuje čísly, co je ta hranice, která odradí rodiče, kteří nechtějí platit, od toho, že upustí od neplacení výživného, a to právě proto, že jim hrozí trest.

Chybějící data o dopadech trestů

Vzhledem k tomu, že čísla jsou neúplná, nemůže za těchto okolností zafungovat částečné zpřísnění, které prosazuje vládní koalice? Protože si třeba víc neplatičů řekne, že raději alimenty zaplatí, jinak mohou mít problémy a v krajním případě skončit ve vězení?

Dvořák: To je něco, co nazýváme generální prevencí. Je to argument, na který se teď odvolávají předkladatelé změny toho zákona. A já jsem rád, že paní kolegyně Malá řekla, že ta čísla nikdo nemá. Ano, to jsou domněnky. Čísla týkající se toho, kolik lidí odradí to, že máme něco napsaného v trestním zákoníku, prostě neexistují. Není fyzicky možné něco takového změřit.

Už jsem jmenoval to, jakým způsobem to trestní stíhání pomůže. A to je pouze v sedmi procentech případů.

V jakých případech nastupuje účinná lítost? To jsou zase data Nejvyššího státního zastupitelství, je to deset procent případů. Zároveň, a já v této argumentaci vycházím se zjištění, se kterými přichází občanský sektor, důvodem pro to, proč lidé velice často (samozřejmě ne vždycky) neplatí výživné, je, že na to prostě nemají. Ty příčiny jsou mnohem častěji v sociální situaci neplatičů, a tím pádem u nich odrazující funkce prostě nemůže fungovat.

Proč Malá navrhuje, aby se kriminalizace netýkala neplatičů z nedbalosti, ale jen těch, u kterých se prokáže úmyslné vyhýbání se placení? Budou v praxi opravdu soudy ukládat neplatičům alternativní tresty, nebo jich většina skončí ve věznicích? A které jiné nástroje než odnětí svobody by podle Dvořáka mohly fungovat? Poslechněte si celou debatu nahoře v článku.