Hromadná doprava v Pekingu (3. část) - Metro

24. září 2010

Poté, co jsme si představili autobusy a taxíky, pojďme se podívat na to, jak se jezdí v pekingském metru. V mnohamilionovém Pekingu, jehož povrchová doprava trpí téměř celodenními dopravními zácpami, je metro velmi užitečným pomocníkem. Na rozdíl od autobusů se tu netvoří zácpy a klimatizace tu funguje neustále.

Výstavba pekingského metra začala v roce 1965. Po zprovoznění části trasy v roce 1969 byla výstavba první naplánované části dokončena v roce 1972. Do roku 1977 ale přepravovala pouze čínské občany! V současné době jsou v provozu tři trasy. Červená trasa (trasa 1) přetíná město z východu na západ, modrá (trasa 2) tvoří kruh kolem historického centra, žlutá (trasa 13) obsluhuje severní předměstí a jede na povrchu. Na červenou trasu 1 navazuje na východním konci povrchová trasa Batong (Pa-tchung), která je jakýmsi jejím prodloužením. Staví a plánují se ovšem další trasy, například tzv. olympijská trasa, započatá v roce 2004, a trasa vedoucí k letišti, které mají zahájit provoz 30. června 2008, tedy těsně před začátkem olympijských her.

Stejně jako každé jiné metro má i to pekingské svůj symbol, který označuje vchody do metra. Spolu s anglickým "Beijing Subway" ho najdete také na orientačních ukazatelích po celém městě, které vás nasměrují k nejbližší stanici. Po schodech se dostanete do vestibulu, kde se vedle jízdenek dají často zakoupit nápoje, pamlsky nebo třeba CD.

Základní jízdné 3 jüany platí pro krátkou jízdu i pro přestup mezi modrou a červenou trasou. Pokud se chcete vyhnout zdržování při každé jízdě metrem, doporučuje se zakoupit najednou více lístků. Jejich nákup se totiž může proměnit v noční můru, zvláště v ranní a odpolední špičce. Na každé zastávce bývá několik pokladen pro prodej lístků, mimo špičku je ale otevřeno pouze jedno okénko, za nímž sedí paní s bloky lístků. Před ním se pohybuje buď více méně ukázněná fronta nebo různě hustý dav cestujících. V případě fronty stačí ji vystát a pak na prstech ukázat, kolik lístků chcete. Pokud ale před okénkem postává na první pohled neorganizovaný dav, situace je jiná. To je třeba nejdřív si připravit peníze, vrhnout se do chumlu a u pokladny se nenechat odstrčit rychlejším spolucestujícími. Nejdůležitější je pohotovost. Můžete tam totiž klidně stát sami a než stačíte vyndat peněženku, kde se vzali tu se vzali, stojí před vámi tři lidé. Když už máte lístek, můžete přejít k vlastnímu vstupu do metra. Nečekejte ale žádné turnikety. Lístek prostě odevzdáte paní, která stojí nebo sedí u schodů, a hurá do metra.

V porovnání s autobusy se metrem cestuje mnohem snadněji. Na každé stanici najdete velké mapy města s vyznačenými stanicemi metra a podrobné schéma výstupů ze stanice, na které jste. Výstupy se navíc pro zjednodušení označují abecedou. Na perónu dále najdete srozumitelné schéma trasy, označení stanice, na které se nacházíte, směr, a dokonce, podobně jako u našich autobusových jízdních řádů, jak dlouho cesta trvá. Všechny údaje jsou vedle čínských znaků též v latince, takže se každý snadno zorientuje, i když čínsky neumí. Tomu napomáhá i tvar jednotlivých tras. Pro turisty je asi nejdůležitější okružní modrá trasa vedoucí zhruba v místech bývalých městských hradeb, dnešního prvního okruhu. Objíždí tedy historické jádro Pekingu, kde se nachází většina turistických památek a velká část hotelů a hostelů. Jako dědictví hradeb nese spousta stanic jméno brány, která v tom kterém místě stávala. To tak trochu ztěžuje rozpoznávání jmen, protože spousta stanic na konci slabiku "men"(brána): Tiananmen (Tchien-an-men), Xizhimen (Si-č'-men), Andingmen (An-ting-men), Hepingmen (Che-pching-men) apod. Stačí ale mapa a dobré uši a netratíte se. Každou stanicí totiž hlásí dvojjazyčně - čínsky a anglicky.

A jaké nepříjemnosti nás mohou v metru čekat? V létě si ani v sebevětším horku nezapomeňte vždy vzít nějaký tenký svetr nebo bundu. V metru, stejně jako ve všech veřejných budovách, totiž běží naplno klimatizace, která prostory ochlazuje tak, že na vás chrlí proud velmi studeného vzduchu. Když se pak z rozpálené ulice přesunete do vagónu, kde vám fouká na ramena vítr jak z pólu, docela snadno si uženete pěkné nachlazení. Druhý, asi nejcitelnější problém představují schody. Jen část z nich totiž jezdí. Schody jsou vůbec v celé Číně ve veliké oblibě. Široké bulváry v centru nelze přejít jinak než podchody a i v ostatních částech města se nejčastěji setkáte s přechody frekventovaných silnic a ulic v podobě mostu, kterému se říká "nebeský", kde žádné jezdící eskalátory nejsou.

Rozhodně si ale jízdu pekingským metrem nebo autobusem nenechte ujít. Většina turistických zájezdů vás městem proveze v moderních, pro turisty určených zájezdových autobusech, které častěji než u památek zastavují u obchodů se suvenýry. Nenechte se ochudit o opravdu zajímavý zážitek a pohled do skutečného života města. Jedině v "lidové" dopravě poznáte, jak to v zemi doopravdy chodí. A při cestování jde přece právě o poznávání nejen turistických atrakcí, ale i skutečného života v cizích zemích.

autor: Veronika Danešová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.