Hromadná doprava v Pekingu (2. část) - Autobusy

Už na druhý pohled je ale zřejmé, že autobus zase tak starý není. Příčinou zdánlivé ošuntělosti, kterou působí většina autobusů, je všudypřítomný prach, který v suchém Pekingu jen málokdy spláchne déšť. Jemný nažloutlý prášek se usazuje všude. Stačí nechat knihu ležet na stole den a už se na ní usadí vrstvička jemného prachu. Právě kvůli němu působí v Pekingu všechno tak trochu opotřebovaně. Stačí jedna jízda a autobus je zralý na umytí.

Bez ohledu na stáří a opotřebovanost se autobusy dělí do dvou typů podle toho, zda mají či nemají klimatizaci. Klimatizované autobusy stojí víc, a proto v nich také jezdí méně lidí. Ostatní nejenže nemají v létě klimatizaci, ale v zimě také netopí. V době dopravní špičky jsou ale přecpány lidmi bez rozdílu. Vedle toho je lze rozdělit ještě na expresní, běžné a "couráky". Expresní linky obsluhují několik významných zastávek, ale mezi nimi nezastavují, "couráky" naopak složitě kličkují rozlehlými čtvrtěmi a staví skoro na každém rohu.

Ačkoliv si lze zakoupit časovou jízdenku, většina lidí jezdí na jednotlivé lístky. Časové jízdenky totiž mají platnost omezenou jen na některé linky. Většinou tedy cestující využívají služeb průvodčí nebo průvodčího, kteří jsou nedílnou součástí každého autobusu. Mají své vyhrazené místo, ze kterého ale často vstávají a sami obcházejí cestující, prodávají lístky a kontrolují průkazy. Vedle toho také nahlas vyvolávají názvy stanic a občas zvedají mladé lidi, aby uvolnili místo starším. Součástí jejich práce je též sledování cesty a všeho, co se děje mimo autobus. Pokud vás vidí dobíhat, klidně autobus zastaví, ačkoliv už třeba vyjel ze stanice. Je fascinující pozorovat, jak průvodčí na zastávce vystoupí a vyvolává nejdůležitější stanice na lince, zkontroluje, že už nikdo nenastupuje a zavolá na řidiče, aby zavřel dveře. Pokud nevystoupí, vydává pokyny z okénka a s řidičem komunikuje rukou vystrčenou ven.

U lístků je třeba se na chvíli zastavit. Jízdné se totiž liší nejen podle typu autobusu, ale také podle délky cesty. Při koupi jízdenky proto musíte průvodčímu říct, na jakou zastávku jedete. Průvodčí vysloví cenu, vrátí vám drobné, a pak utrhne ze svého bloku lístek odpovídající hodnoty a barvy. Co cena, to jiná barva.

Úskalí představuje jízdní řád. Na rozdíl od našeho systému se v Číně na zastávce nedovíte, kdy která linka jede. Plechové tabulky informují jen o jménech stanic. Přečte je ale jen ten, kdo umí čínsky. Další problém spočívá v zastávkách samotných. Protože někde staví i přes deset autobusů, mívá zastávka více stanovišť, někdy i za rohem. Může se pak stát, že přijdete na zastávku a nemůžete najít "svou" linku. Většinou se ale "doptáte".

Po celém městě se prodávají mapy. Speciální mapy pro cizince mají vyznačené nejen turistické atrakce a názvy přepsané do latinky, ale i hlavní trasy k těmto atrakcím s čísly autobusů, které k nim jedou. Pokud takovou mapu kombinujete s průvodcem, který jste předem pečlivě prostudovali a zaškrtli si zajímavá místa, kam se chcete podívat, neměli byste mít s dopravou po městě větší problémy.

Snad jen poslední upozornění. Ne všechny linky jezdí až do půlnoci, často končí již kolem osmé hodiny. Proto si pokaždé na zastávce prohlédněte tabuli s číslem své linky, kde stojí vedle stanic i časový údaj. Když už nic nejede, popojděte od zastávky a stopněte si taxi. Už přece víte jak.