Hrdost padla na kolena. Mnichovskou zradu si v podvědomí oprašuje už několik generací

30. září 2018

Jaké to je být mladým elitním vojákem? Mužem, kterému je dvacet, jedenadvacet let a je připravován a vychováván k obraně své země? A jaké to je padnout na kolena a muset složit zbraň? Jak dlouho se hojí jizva způsobená mezinárodní zradou a slabostí těch, kteří měli být nejenom mocní, ale i moudří? 

Uzdravila se už Česká republika z Mnichova a z událostí roku 1938? Nebo ještě pár bolavých uhlíků stále doutná v našich genech? Právě o tom všem byla řeč v prostorách pěchotního vojenského srubu u Nového Hrádku. Byla tam i redaktorka Eva Boudová.

Stachelberg, největší dělostřelecká tvrz v Čechách. Jako dvanáctipatrový panelák otočený do země

Obr na úpatí Krkonoš. Pevnost Stachelberg je největší dělostřeleckou tvrzí v Čechách

Dělostřelecká tvrz Stachelberg na Trutnovsku letos poprvé otevře brány o měsíc dříve než je běžné. První letošní návštěvníky přivítá už na Velký pátek 30. března. Jak se reportérka Jana Házová dozvěděla od Miroslava Kejzlara, do posledních chvil se tam pilně pracovalo. 

V roce 1938 padla hrdost naší země na kolena. Generace současných čtyřicátníků si ještě stále v podvědomí oprašuje z dlaní mnichovské kamínky. Sebevědomá chůze s čistýma rukama možná potká generaci příští. Protože, kolektivní zrada se hojí pomalu a dlouze.

Odkaz na to, co mohlo v roce 1938 a letech následujících, být a nebylo, nesou pěchotní sruby a příhraniční opevnění. Jeden z betonových bunkrů pro 30 vojáků vznikl v době mobilizace i u Nového Hrádku.

V pozadí pěchotní srub u Nového Hrádku a velitel objektu, poručík pěchoty Karel Nachtigall. Foto pořízené hned po přijetí Mnichovské dohody a výraz obličeje mluví za vše

„V září roku 1938 v době mobilizace měla naše země armádu složenou asi z jednoho miliónu vojáků. Patřila k čtvrté nejsilnější armádě v Evropě", říká průvodce pěchotního srubu Roman Kubeček.

Na obranu státu byla naše armáda připravena víc než dobře...

Unikátní foto vojáka u dvojčete těžkých kulometů vz. 37. Foto ze z bunkru u Zbečníku na Náchodsku

„Měli jsme například lepší zpravodajskou a výzvědnou službu, než samotné Německo. V létě 1938 se podařilo našim zpravodajcům dokonce získat německou příručku, která detailně popisovala postup dobývání našeho opevnění. Takže jsme byli dokonale informováni," říká Roman Kubeček.

Chlad, vlhko, temno a úzké uličky propojující jednotlivé místnosti. Taková je atmosféra v betonovém bunkru u Nového Hrádku. Ten zatím není pro veřejnost zpřístupněn. Otevřen bude v příštím roce. Návštěvníci se budou mít možnost seznámit s vojenským chodem a atmosférou 1,5 metru širokých zdí.

autoři: Eva Boudová , baj
Spustit audio

Související