Hřbitovy nejsou jen pro mrtvé. „Je to například ideální místo k běhu,“ říká architekt Filip Ditrich

28. říjen 2020

Hřbitovy jsou plné zeleně, umění a klidu. A není důvod, aby sloužily jen mrtvým. Architekt Filip Ditrich se podílí na plánování budoucnosti pražských hřbitovů na Institutu plánování a rozvoje v Praze. Sešli jsme se tedy krátce před Dušičkami na hřbitově, abychom mluvili o tom, co znamenají pro město a jeho (živé) obyvatele. „Jsou to parky s přidanou hodnotou,“ říká architekt Filip Ditrich.

Vize jeho a kolegů z IPRu je, aby hřbitovy vrostly do organismu města. Aby si tudy lidé mohli zkrátit cestu. Procházet se tu. A klidně si i zaběhat. Není to zakázané a prý ani neuctivé. Na hřbitově se nesmí jenom jezdit na kole nebo vodit domácí zvířata. „Jinak je jeho užívání podobné běžné ulici,“ říká Filip Ditrich.

Na druhou stranu, hřbitovy jsou především místa pro pohřbívání, a jak vypadají, to záleží hlavně na představách lidí o jejich posledním odpočinku. Většina lidí v Česku je po smrti zpopelněna, v Praze je to až 95 procent. Proto na hřbitovech přibývají hlavně urnové hroby a kolumbária. Stále víc lidí také chce, aby jejich ostatky byly uložené na místě, které není jasně identifikovatelné – proto vsypové a rozptylové loučky (ano, je mezi tím rozdíl, i ten jsme řešili v Bourání). Nebo lesní hřbitovy bez náhrobků.

Podle těchto principů bylo navržené také rozšíření hřbitova v Hostivaři. V mezinárodní architektonické soutěži zvítězil projekt sedmi slovenských architektů kolem Stanislava Krčmárika. Měla by tu vzniknout masivní zeď a v ní tubusy se zpopelněnými ostatky. A mezi tím květinová louka. „Je to zcela nová, silná a jednoznačná věc,“ říká Filip Ditrich. I když uskutečňování probíhá pomalu – soutěž proběhla v roce 2016, teď má stavba všechna potřebná povolení a čeká se, až Správa pražských hřbitovů vysoutěží stavební firmu.

Přichystaný je ještě jeden vstup architektury na pražské hřbitovy. Nepoužívané velké hrobky nebo kaple by se mohly změnit v malá, intimní kolumbária. Uvnitř staré architektury by přibyl systém na uskladnění uren v současném designu. 

Filip Ditrich rád navštěvuje hřbitovy. I na cestách. „Je to jedno z prvních míst, kam mě nohy vedou v nové zemi,“ říká. V Bourání tudíž padnou i tipy na hřbitovní turistiku: ze zahraničí slovenský hřbitov v Majeru na okraji Banské Bystrice nebo pohřebiště rodiny Brion-Vega v San Vito d'Altivole, pietní i poetické, od architekta Carlo Scarpy (link). Teď, v době karanténní, se hodí i nápady na procházky po pohřebištích v Praze: například lesní hřbitov na Zbraslavi nebo malý hřbitov, který sloužil pražským Němcům evangelického vyznání.

Tam jsme také natáčeli tohle dušičkové hřbitovní Bourání, poslechněte si ho celé!

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.