Hřbitov je park s přidanou hodnotou. Takže běžci pietu nenarušují, tvrdí architekt pražských hřbitovů Ditrich
„Hřbitov je veřejný prostor a zároveň i areál. Když se mne někdo ptá, jak bych ho jinak popsal, rád odpovídám, že je to park s přidanou hodnotou, a to i když se mnou možná spousta lidí nebude souhlasit. Hřbitovy od začátku své aktivní funkce i svého konce přejímají další role. I u nás už máme takové, které neplní svou původní funkci, ale jsou to parky nebo lapidária pod širým nebem,“ říká hlavní architekt Správy pražských hřbitovů Filip Ditrich.
V „parku s přidanou hodnotou“ si podle architekta asi přece jen nemůžeme dovolit jezdit na kole nebo jiných dopravních nemotorových prostředcích.
Čtěte také
„Asi tam není dovoleno hlučně a hlasitě hrát na hudební nástroje, ale ostatní věci, které jsou často ještě stále lehce kontroverzní, jako například běh nebo posezení s přáteli, je možné už dnes. Málokdo to využívá, protože mu přijde, že je narušena pieta – já si nemyslím, že by tomu tak bylo,“ vypočítává.
Ditricha by nijak na hřbitově nepohoršili ani běžci. „Tento element pietu vůbec neporušuje a ničemu nevadí. Například Olšanské hřbitovy jsou tak rozlehlé a rozsáhlé, že se tam jeden, dva, deset běžců pohodlně ztratí.“
Otázka doby
„Každý hřbitov je odraz doby, ve které ta či ona část vznikla. Říkávám, že je to odraz obecného vkusu, v přeneseném slova smyslu i významu a nálady ve společnosti.“
Projektování náhrobků je tak zakázka netradiční. „V momentě, kdy architektovi přistane na stole zakázka typu náhrobek nebo hrobka, tak je to pro něj velká výzva. Dovolím si poznámku, že už velký architekt, guru mnoha architektů, Adolf Loos říkal, že jedinou architekturou je právě náhrobek a pomník. A když se nad tím zamyslíme, tak je to věta, která dává smysl,“ uvažuje architekt.
Čtěte také
Pokud přemýšlí dál, tak od takzvaného zlatého věku, od druhé poloviny 19. století, je styl architektury náhrobků i odrazem stylů, které v tu dobu hýbaly světem architektury.
„To znamená eklektické směry, pseudogotika, renesance to vše se hodně podepsalo na náhrobcích. Ve 30. letech se vše zjednodušilo a nastupuje funkcionalismus. Přitom ale netvrdím, že náhrobky jsou funkcionalistické. To ani náhodou. Nicméně jsou jednodušší a například můžeme najít i náhrobky, které jsou dělány v duchu kubismu. Je jich málo, jsou vzácné a krásné,“ uzavírá Filip Ditrich.
Hřbitovní architekturu dnes formuje hlavně cena. Běžná praxe je udělat z jednoho velkého rakvového hrobu dva malé urnové.
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu. Poslechněte si víc.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
