Hřbitov je park s přidanou hodnotou. Takže běžci pietu nenarušují, tvrdí architekt pražských hřbitovů Ditrich
„Hřbitov je veřejný prostor a zároveň i areál. Když se mne někdo ptá, jak bych ho jinak popsal, rád odpovídám, že je to park s přidanou hodnotou, a to i když se mnou možná spousta lidí nebude souhlasit. Hřbitovy od začátku své aktivní funkce i svého konce přejímají další role. I u nás už máme takové, které neplní svou původní funkci, ale jsou to parky nebo lapidária pod širým nebem,“ říká hlavní architekt Správy pražských hřbitovů Filip Ditrich.
V „parku s přidanou hodnotou“ si podle architekta asi přece jen nemůžeme dovolit jezdit na kole nebo jiných dopravních nemotorových prostředcích.
Čtěte také
„Asi tam není dovoleno hlučně a hlasitě hrát na hudební nástroje, ale ostatní věci, které jsou často ještě stále lehce kontroverzní, jako například běh nebo posezení s přáteli, je možné už dnes. Málokdo to využívá, protože mu přijde, že je narušena pieta – já si nemyslím, že by tomu tak bylo,“ vypočítává.
Ditricha by nijak na hřbitově nepohoršili ani běžci. „Tento element pietu vůbec neporušuje a ničemu nevadí. Například Olšanské hřbitovy jsou tak rozlehlé a rozsáhlé, že se tam jeden, dva, deset běžců pohodlně ztratí.“
Otázka doby
„Každý hřbitov je odraz doby, ve které ta či ona část vznikla. Říkávám, že je to odraz obecného vkusu, v přeneseném slova smyslu i významu a nálady ve společnosti.“
Projektování náhrobků je tak zakázka netradiční. „V momentě, kdy architektovi přistane na stole zakázka typu náhrobek nebo hrobka, tak je to pro něj velká výzva. Dovolím si poznámku, že už velký architekt, guru mnoha architektů, Adolf Loos říkal, že jedinou architekturou je právě náhrobek a pomník. A když se nad tím zamyslíme, tak je to věta, která dává smysl,“ uvažuje architekt.
Čtěte také
Pokud přemýšlí dál, tak od takzvaného zlatého věku, od druhé poloviny 19. století, je styl architektury náhrobků i odrazem stylů, které v tu dobu hýbaly světem architektury.
„To znamená eklektické směry, pseudogotika, renesance to vše se hodně podepsalo na náhrobcích. Ve 30. letech se vše zjednodušilo a nastupuje funkcionalismus. Přitom ale netvrdím, že náhrobky jsou funkcionalistické. To ani náhodou. Nicméně jsou jednodušší a například můžeme najít i náhrobky, které jsou dělány v duchu kubismu. Je jich málo, jsou vzácné a krásné,“ uzavírá Filip Ditrich.
Hřbitovní architekturu dnes formuje hlavně cena. Běžná praxe je udělat z jednoho velkého rakvového hrobu dva malé urnové.
Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu. Poslechněte si víc.
Související
-
Židovský hřbitov v Drmoulu je magickým místem s jedinečnou atmosférou
Obec Drmoul na Chebsku leží pouhé 4 kilometry od Mariánských Lázní. Tato malá obec nabízí hned několik výletních cílů. Najdete tam i místo s jedinečnou atmosférou.
-
Na židovském hřbitově v Polici u Jemnice stojí unikátní náhrobek. Je na něm zobrazený Mojžíš
Za jmény na náhrobcích židovských hřbitovů jsou často ukryté příběhy, které jsou pro nás nepochopitelné. Mnohé rodiny se vytratily, po jiných zbyly jen ty příběhy.
-
Praha otevírá další ekologický hřbitov. Jmenuje se Louka vzpomínek
V Praze se od září otevře ekologický hřbitov nazvaný Louka vzpomínek. V areálu Ďáblického hřbitova ho zřídí Správa pražských hřbitovů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
