Ať hrajou a hrajou!
Mezinárodní politická situace je na konci října 1918 nepřehledná. V ulicích Prahy a mnoha dalších měst narůstalo napětí. Uklidnění přináší hudba.
Po italské ofenzivě se italsko-rakouská fronta prakticky zhroutila a kapitulace Rakouska je jen otázkou času. Exiloví politici jednají s představiteli vítězných mocností o vzniku nového státu Čechů a Slováků. V Paříži je již 14. října 1918 vyhlášena prozatímní československá vláda v čele s Tomášem Gariguem Masarykem. Zákon o zřízení samostatného státu československého ale vyhlašuje 28. října domácí politická reprezentace
Politici si tuhle absurdní situaci jasně uvědomují a delegace Národního výboru československého vedená Karlem Kramářem odjíždí 25. října do Ženevy, kde se v hotelu Beau-Rivage setkává s představitelem exilu Edvardem Benešem, aby se vzájemně informovali a dohodli společný postup. A je si co vyjasňovat. Zatímco Masaryk a Beneš ani náznakem neuvažují o tom, že by nový stát mohl být monarchií, Kramářovi je představa demokratické republiky zpočátku hodně proti srsti.
Budoucí předseda vlády Kramář se vrací do Prahy až 5. listopadu. Dostane se mu od nadšených davů impozantního přijetí. Ale co naplat, klíčové momenty vzniku Československa propásne. Na klíčových dokumentech z rušných dní mezi 28. a 30. říjnem 1918, jako je např. provolání "Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem..." nebo Zákon o zřízení samostatného státu Československého, jeho podpis chybí.
Obyčejní lidé mají ještě méně informací než vrcholoví politici. O to více prostoru zůstává pro emoce. Redakce českých novin v Praze vyvěšují 28. října červenobílé prapory, vojáci a strážníci si strhávají z čepic rakouské „jablíčko“ s iniciálami Karla Habsburského. Lidé odstraňují z veřejných míst rakouské orlice. V některých městech se slaví vznik samostatného státu ještě dřív než v Praze. Euforie nabývá na síle a hrozí, že přeroste v násilnosti.
Obilí a tanec
O výbušné situaci v ulicích nemají pořádný přehled ani čeští politici, kteří už začínají od rakouských úředníků přebírat moc. Zajistí si například převzetí Obilního ústavu v paláci Lucerna na Václavském náměstí, což se ukáže jako jeden z klíčových tahů. Nově vznikající stát si tak zajistí zásobování vyhladovělého obyvatelstva a rázem má v rukou velmi účinnou páku na rakouské úřady, které jiný velký zdroj obilí k dispozici nemají. Národní výbor československý jedná také se zástupci rakouské armády, konkrétně s generálem Zanantonim. Jen shodou okolností se jim podaří zabránit krveprolití. Během jednání se zástupci Národního výboru informuje generála jeho pobočník o tom, že civilisté napadají v ulicích vojáky a strhávají jim z čepic „jablíčka“.
„Pošlete do ulic ozbrojené hlídky, ať udělají pořádek!“ nařizuje rázně generál.
Zástupci Národního výboru se vyděsí. Střelba do lidí! To nemůže dopadnout dobře. Nakonec se jim povede generála přemluvit, aby rozkaz odvolal. Pomůže, když Zanantonimu slíbí, že Národní výbor československý zajistí v ulicích klid a pořádek. Při odchodu od generála nemá nikdo tušení, jak Národní výbor daný slib splní.
Spásný nápad dostává jeden z čelních představitelů Národního výboru Jiří Stříbrný. Nařídí: „Pošlete do ulic muziky! Ať hrajou a hrajou! Ať lidé zpívají vlastenecké písně! Když budou zpívat, nebudou drancovat a vyřizovat si osobní účty." Už za pár hodin začne vyhrávat v ulicích Prahy první muzika odvolaná ze svatby. Pak se přidají další a další. Ulicemi se šíří vlna veselí. A s písničkami na rtech už nikdo na násilnosti nemyslí.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
