Hráč a sběratel starých herních pecek nechce být na sítích. „Mám z toho strach a respekt,“ přiznává

„Sbírám všechno, na čem se dřív běžně hrávalo. Herní konzole, staré počítače, Palmy, pocket PC, Psylony, kalkulačky,… prostě všechno,“ vypočítává hráč a sběratel Cibien. Už teď prý s kamarády mají největší sbírku v Evropě hlavně s prezentačními herními stojany, demo boxy, herními konzolami, které dřív firmám sloužily k předvádění novinek. „Alespoň jsem zatím nenašel nikoho, kdo by měl něco podobného.“

Primárně je prý ale hráč, ne sběratel. Ale pokud si chce zahrát „něco starého“, tak k tomu sbírání prostě patří. „Baví mě proházet mezi těmi zařízeními, a když mě zrovna něco zaujme, tak k tomu hned sednu a hraju. Nejvíc mě zajímá nějaké konkrétní časové období, ale abychom projektu mohli vůbec říkat muzeum, musíme sbírku doplňovat i věcmi, které mě osobně až tak nezajímají. To by pak nebylo kompletní.“

Novinky nemusím...

Proč má tak rád „ty staré pecky“, a ne nejmodernější hry, kde někteří žijí už virtuální život? „Dnes to děcka mají naservírované jak na stříbrné podnosu. Mě na tom víc baví ta představivost, kterou jste u těch dřívějších her museli zapojit. Nutilo vás to přemýšlet, stejně jako třeba při čtení foglarovek. Dřív byly rébusy děsně těžké, ale dnes?“ Lákalo hráče Cibiena třeba naprogramovat vlastní hru?

„To určitě ne. Mám mezi kámošema třeba plno beta-testerů a když vidím, co je to za šílenou práci, tak to není nic, co by mě naplňovalo. Kdy pořád dokolečka chodí stejnou úrovní a do zblbnutí odhalují bugy (programátorské chyby).“ U hráčů programových her se často mluví o závislosti.

Dnes to děcka mají naservírované jak na stříbrné podnosu. Mě na tom víc baví ta představivost, kterou jste u těch dřívějších her museli zapojit, vzpomíná Cibien|foto: Fotobanka Pixabay (5008272)

Závislý? To nejsem

„Nikdy jsem o to nepřemýšlel, a to ani u svých dětí,“ brání se Cibien nepříjemné otázce. Vždy měl prý tolik aktivit kolem, že ho vlastně ani nenapadlo o své případné závislosti vůbec přemýšlet. „Ještě když jsem bydlel u rodičů, tak to asi viděli jinak, protože jejich představa o mém volném čase byla o přírodě nebo učení. Ale závislost u mě nehrozí, a ani nikdy nehrozila,“ tvrdí hráč a sběratel. Na druhou stranu, moc si nedokáže představit, že by vypnul i pouhý mobilní telefon.

„Mobil beru jako pracovní nástroj. Ani si nepamatuju, kolikrát za den ho vezmu do ruky. Jako ředitel dvou firem ale musím mít informace o chodu firmy, o zákaznících a zaměstnancích. Nedovedu si představit, že bych ho vypnul. Snad, asi bych ho vypnul někdy o víkendu, ale v týdnu určitě ne,“ přiznává docela nerad. Přitom sociální sítě, bez kterých nedokáže žít hlavně mladá generace, k životu nepotřebuje a sám ani nemá vlastní účet.

„O své zážitky se dělím přes firemního trolla, protože velký fanda sociálních sítí tedy nejsem. Přestože jsem relativně mladý, tak mi to pořád nějak nesedí. Vlastně z toho mám strach a jistý respekt. Láká mě to jen jako promo našeho projektu Muzea her. Připadá mi často až nevkusné, jak se na sítích lidi sami prezentují. Že světu prozradí, co dělají nebo kam se chystají. Zatím se tam moc realizovat sám nechci,“ dodává Čeněk Cibien.