Houby se pod zemí domlouvají, jestli je sucho nebo co se v lese děje, popisuje autor sbírky Bytosti jménem houba

28. červen 2022

Lucie Výborná se v úterý vydala na houby s hudebníkem, režisérem a dokumentaristou Pavlem Jiráskem, autorem básnické sbírky Bytosti jménem houba. Jak s ním houby komunikují? A co ho na nich fascinuje?

Co mám udělat, aby na mě houby mluvily?

Jsou dvě věci, které bys musela mít – trpělivost a čas. Pokud houbám nedáš čas, nenajdeš ani jednu, to ví každý houbař. Navíc houba má svůj čas, ona nevyroste, kdy chceme my. I mykologové dodnes neví, jak to s houbou je.

Většinou řeknou, jaké podmínky musí být vlhkostně, tepelně, co tam musí přijít předtím, aby mycelium vyslalo signál, že vyroste ta krásná plodnice. Ale někdy se i oni mýlí. Houby jsou natolik tajemné, že dodnes nevíme, jestli vyrostou nebo nevyrostou.

Myceliem komunikuje houba s celým ekosystémem
Pavel Jirásek

A druhou věcí je empatie, kterou my lidé ve 21. století ztrácíme – empatie vůči přírodě, která nás obklopuje. Znají to dobře rybáři, kteří si sednou, jenom se dívají a vnímají. A stejně jako já asi s přírodou mluví. Bohužel to naše děti ztrácí.

Lucie Výborná na houbách v havlíčkobrodském lese s Pavlem Jiráskem.

Ve své knize jsi na fotografiích udělal z hub tajemné bytosti. Ony asi tajemné jsou, někde jsem četla, že houby v lese tvoří jednu komunikační síť…

Úžasné je to, že myceliem, tedy tím, co je našim zrakům skryto a co protkává celé podloží lesa, nekomunikuje houba jen s druhou houbou. To je naivní představa. Ona komunikuje s celým ekosystémem. Komunikuje i se stromy – mycelium je vázáno na kořeny stromů, které obaluje a vzájemně si dokáže pomáhat se stromem třeba v oblasti vodního hospodaření i v dodávce jídla, minerálních látek...

Ta komunikace je úžasná, a dokonce tohle všechno převyšuje. Domlouvají se, jestli je sucho, co se v lese děje... Každý, kdo uřízne strom, by si měl uvědomit, že nehyne jenom ten strom, ale i úžasně dobrodružný život, který je nám skrytý.

Čtěte také

Snědl jsi někdy nějakou veselou houbu?

Snědl jsem i jedovaté houby. I dobrému houbaři se – i když velmi zřídka – podaří utnout, když je opravdu nepozorný. A jeden z nestorů české mykologie si například před lidmi na veřejných přednáškách připravil na tác porci muchomůrky červené a snědl ji. Aby dokázal, že jsou daleko jedovatější houby.

Co se mu pak stalo?

Věděl, kolik jí má sníst, aby mu to neublížilo. Necpal se velikou muchomůrkou, ale snědl vzorek. Snažil se lidi přesvědčit, protože je dodnes děsí muchomůrka červená, ale jsou jiné druhy muchomůrek, třeba zelená, které mají daleko víc devastující účinek.

Říkalo se, že muchomůrku červenou běžně používali Keltové ke svým slavnostem, jedli to i před bitvou. Muchomůrku červenou přežiješ a budeš mít v pořádku játra i ledviny, spíš to bude takový šamanský výlet.

Kterou houbu má Pavel Jirásek nejradši? A proč je pro něj houbaření vstup do jiného světa? Poslechněte si celý rozhovor.

Pavel Jirásek, režisér a nadšený houbař

 

autoři: Lucie Výborná , agf
Spustit audio

Související