Můžeme se učit brát outsiderství a slabost jako kvalitu, říká o poustevnících spisovatel Palán

23. listopad 2019

Spisovatel a novinář Aleš Palán se už pár let vydává za posledními samotáři, kteří u nás žijí polopoustevnickým přírodním způsobem, a dokumentuje jejich vidění světa i atmosféru, kterou takové bytí má. „Mám radost, že mi čtenáři věří,“ říká spisovatel, autor úspěšné knihy Raději zešílet v divočině.

Věří mně v tom, že nekupují zajíce v pytli,“ tvrdí o svém navazujícím díle s titulem Jako v nebi, jenže jinak. První kniha na téma šumavských poustevníků už čtyřnásobně překročila počet prodaných výtisků oproti tomu, co se mezi vydavateli považuje za bestseller. I teď přišlo na knihu veliké množství předobjednávek.

Nejen ekologisté a hipsteři

Překvapilo mě to a potěšilo,“ říká Palán „Hlavně proto, že to nejsou jen ekologisté, hipsteři, vysokoškolská městská mládež, která sní o přírodě. Ale i lidé z paneláků, lidé různých věkových, sociálních i politických skupin.“

Čtěte také

Spisovatele těší především fakt, že jeho kniha rozhovorů s lidmi, kteří žijí v samotě a zcela mimo systém po vzoru poustevníků, dokázala propojit sociální bubliny. Přiznává ale, že příliš nerozumí, proč tomu tak je.

Unést sám sebe

Jeden z respondentů nazval svůj způsob života ‚bytím na okraji okraje‘. Jaké to je, žít tímto způsobem?

Svobodné. Ale myslím, že je velmi těžké v takové svobodě unést sám sebe. Je to velmi těžká disciplína. Když je člověk deset nebo i padesát let sám, je to tvrdý desetiboj. Vyžaduje to velkou všestrannost,“ poznamenává.

Možná každé město, snad i vesnice má nějakého svého podivína. Ne blázna, ale podivína. Člověka, který je vyčleněný. A mě příběhy tohoto jiného pohledu stále zneklidňují. Je to pohled, který není kontaminovaný častým hovorem ani utřiďováním si vlastních názorů, nemluvě o jakémsi mediálním nebo vzdělanostním vlivu.“

Kvalita prohry

Konkrétní přínos a zkušenost těchto lidí vidí Palán hlavně v onom civilizací nepostiženém názoru.

Čtěte také

V prvé řadě nám ukazují kvality, na které jsme zapomněli. Myslím, že je to kvalita prohry. Velmi často v naší společnosti prohráli. Ztratili všechno, nic nemají, nic neznamenají. Jsem ale přesvědčený, že výhra není o moc lepší než prohra a k plnosti života patří i ona. Unést ji a porozumět jí, nejen proto, abychom se poučili z chyb a příště to udělali jinak, ale také vzít outsiderství a slabost jako kvalitu.

Podle spisovatele je na jeho dvou dílech o lidech na útěku před systémem marketingově úplně všechno špatně. Jeho respondenti by měli být známé osobnosti a málokdo, jak říká, se ztotožní s někým, kdo zakope svůj občanský průkaz a vybuduje si chatrč na cizím pozemku v horách. Přesto patrně bude úspěšný i druhý knižní dokument Jako v nebi, jenže jinak.

Prodej a zájem je jedna věc. Ale kvalita čtení, kvalita zásahu čtenáře, je věc druhá. A mně šlo v první řadě o to, abych dokázal zprostředkovat hloubku toho, jak mě zasáhli – dnes už moji přátelé,“ uzavírá.

Poslechněte si celé Hovory se spisovatelem Alešem Palánem a dozvíte se mimo jiné, jaké má plány do budoucna.

autoři: Vladimír Kroc , Kateřina Tesařová
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.