Češi jsou bezradní. Stát by jim měl víc radit, jak mohou životnímu prostředí pomoci, tvrdí ekolog

15. listopad 2019

Sametová revoluce přinesla nejen změnu politického systému, ale také vznik mnoha ekologických hnutí a iniciativ. Jak se za 30 let změnil náš přístup k životnímu prostředí?

Čtěte také

„U nás byla už za minulého režimu tradice osobní pomoci přírodě a krajině,“ připomíná v pořadu Leonardo Plus environmentální analytik a ekolog Vojtěch Kotecký.

Bylo tu hnutí Brontosaurus, které vzniklo v 70. letech a jeho členové jezdili pomáhat pečovat o přírodu, opravovat památky a podobně. „V roce 1979 vznikl Česká svaz ochránců přírody, který pokračoval po roce 1990.“

„Nějaké věci tu přežívaly z předchozí doby. Režim byl kvůli svým ekonomickým problémům nucen poměrně hodně recyklovat odpad, sbíral se papír, kovy, sklo. Zároveň se snažil provozovat třeba vratné lahve.“

Osobní příspěvek životnímu prostředí ve vlastním životě a v moderním pojetí je něco, s čím se Češi začali potkávat až po roce 1989.
Vojtěch Kotecký

Na tyto věci byli lidé zvyklí a po revoluci přibyly nové změny. „Během 90. let začal být viditelně znát zájem lidí o biopotraviny z ekologického zemědělství.“

„V roce 1990 u nás vznikly první tři biofarmy, které dodržovaly pravidla ekologického zemědělství a během 90. let se tento sektor začal docela úspěšně rozvíjet. Přispěla k tomu právě poptávka českých domácností.“

Denně přibývá ekologicky hospodařících farem

„Hodně lidí dnes přikládá ruku k dílu, ale neví to,“ soudí expert. „Lidé si zateplili domy, někde i namontovali na střechu solární panely a podobně. Dělali to proto, aby měli menší účty za vytápění a elektřinu a možná moc nepřemýšleli o nějakém ekologickém přínosu.“

Také program Zelená úsporám měl velmi dobré výsledky. „V zateplování domů patříme minimálně mezi středoevropskou špičku a řada okolních zemí se k nám jezdí tento program učit.“

Mám ze zkušenosti dojem, že u nás jsou lidé bezradní. Uvědomují si, že spoustu věcí musí vyřešit stát a upřímně řečeno, pravidla pro velké energetické společnosti stát musí stanovit... Ale v mnoha oblastech by lidé mohli pomoci, jenže nevědí jak... Vidí v novinách i televizi, že je tu nějaký problém, ale nikdo jim nepřináší praktickou radu, co by mohli oni sami osobně udělat.
Vojtěch Kotecký

Pozoruhodným segmentem je také místní ekologické zemědělství. „Zatímco v roce 1990 jsme měli tři biofarmy, tak dnes je jich skoro 5 tisíc. Loni každý den v průměru jedna a čtvrt české farmy přešly na ekologické zemědělství, takže přibývá biopotravin na našem trhu.“

Čtěte také

„Je to částečně tím, že stát zemědělcům pomáhá s přechodem na ekologické zemědělství, ale hodně významnou roli hraje to, že víc a víc lidí nakupuje biopotraviny v obchodech, ptá se po nich a hledá tuto cestu, jak pomoci tomu, aby se zemědělství a jeho vztah ke krajině postupně začaly proměňovat.“

Česká střediska ekologické výchovy by zasloužila metál

„Vztah k přírodě u nás vždy byl součástí života. To není věc, kterou bychom se naučili v posledních 30 letech,“ upozorňuje Kotecký.

Vyzdvihl přínos sítě středisek ekologické výchovy vybudované po roce 1989. „Pracují se školami a pomáhají jim právě budovat vztah dětí k přírodě a životnímu prostředí. Je to solidní  a propracovaná síť s dobrými metodikami... Těch několik desítek lidí, kteří je vybudovali, by zasloužilo metál.“

„Klíčovou roli ve zlepšování stavu životního prostředí by měl hrát stát, lidé si to myslí a mají pravdu... Nicméně zároveň se tu nenápadně součástí každodenního života začínají stávat taková ta drobná ekologická rozhodnutí, kterými lidé přispívají, aniž by si to sami uvědomovali.“

Lidé si začínají uvědomovat, že krajině může každý přispět sám. Jde o hnutí přírodních zahrad, přírodních prvků na zahradách, počínaje domečky pro včely, domácími druhy rostlin, sečením jen části trávníku, sázením domácích odrůd ovocných stromů a konče budováním přírodních tůní na zahradách.
Vojtěch Kotecký

Příkladem může být třídění odpadu, nakupování biopotravin nebo tak velké změny v domácnostech jako zmíněné zateplování domů.

Společnost také lépe chápe ekologické souvislosti životního stylu. „Hodně lidí se začalo na některé věci dívat jinak... V posledních dvou letech začíná být třeba vidět to, že se lidé starají o ubývání přírody v naší krajině.“

„To je věc, která tu ještě před několika lety skoro nebyla a dnes se stává docela samozřejmou součástí života mnoha lidí, kteří mají zahradu nebo nějaký kousek země,“ shrnuje současný vztah Čechů k přírodě Vojtěch Kotecký.

Které ekologické problémy socialistického Československa byly nejpalčivější? Jak se k environmentálním otázkám stavěl tehdejší stát a jak ten dnešní? Poslechněte si celé Leonardo Plus s environmentálním analytikem a ekologem Vojtěchem Koteckým.

autoři: Tereza Šťastná , Ondřej Čihák
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.