Holkám říkáme, že mohou být, čím chtějí, je tu ale hrozně moc překážek, upozorňuje Martinek

„Jsem matka dcery, pro kterou chci lepší budoucnost. Nechci, aby vyrůstala ve společnosti, kde na ni budou koukat jako na příslušnici pohlaví s omezenými možnostmi. Chci, aby se mohla rozhodnout, co chce v životě dělat, a to mohla dělat bez předsudků, stereotypů a strachu,” píše Martinek v úvodu knihy Holky to chtěj taky. 

Text vznikl i z autorčina naštvání, jak vysvětluje: „Je 21. století, máme zdroje, které máme, říkáme holkám, že můžou být, co chtějí – ale vlastně to nejde a je tam hrozně moc překážek.” 

Holky podle ní chtějí mít především možnost volby, které se jim v dnešní české společnosti stále úplně nedostává, všímá si Martinek. 

„Tomu se říká zastavená revoluce,” vysvětluje v pořadu Osobnost Plus. „Říkáme: ano, můžete být na pozici generálních ředitelek, můžete mít rodinu i kariéru, ale pak je tam strašně moc ‚ale‘.” 

Role a stereotypy  

Společnost zatíženou stereotypy a tradičním rozdělením rolí v českém prostředí umocnila i historická zkušenost s komunistickým režimem. Právě v tomto období musely pracující ženy znovu převzít tradiční role a prodloužila se i rodičovská dovolená, poukazuje Martinek. 

Čtěte také

Matky s malými dětmi nejsou přítěží. Jsou loajální a skvěle zvládají čas, říkají ženy podnikatelky

„Tradiční rozdělení rolí a stereotypy jsou ve společnosti stále extrémně zažité,” upozorňuje a dodává, že 76 procent domácích prací celosvětově vykonávají ženy. 

V Česku jsou na rodičovské dovolené v drtivé většině ženy a jen ve dvou procentech se pro ni rozhodnou muži. Pracující matky pak mají podle průzkumů mnohem větší pocit provinění než pracující otcové. 

„Stejně se vevnitř občas přihlásí pocit viny: hele, asi jsi to mohla udělat jinak,” popisuje Martinek, která se do práce vrátila krátce po narození dcery. „Ale já vím, za čím jdu, jak to máme nastavené, a to mi pomáhá to prorazit.” 

„Hodné holky“   

Feminismus je v českém kontextu někdy spojován s agresivitou nebo hysterií. Odkazuje přitom na rovné postavení mužů a žen, vysvětluje Martinek: „Feminismus znamená, že chci rovné postavení mužů a žen. Že chci, aby ženy opravdu měly možnost volby.”

„Myslím, že hodně lidí, kteří říkají: ‚Já hlavně nejsem feministka‘, tak v momentě, kdy bychom se jich zeptali, jestli chtějí rovná práva pro muže a ženy, tak odpoví, že ano,” věří autorka. 

Čtěte také

Přetížené a pod tlakem, nedoceněné doma i v práci? České ženy pohledem psycholožky Jany Kastnerové

Ve své knize se odkazuje na skandinávské země, kde téma feminismu prorůstá i do politických témat nebo chápání rodiny a rovnocenné péče o ni. Právě tam by se podle ní mohlo inspirovat také Česko.

„Ne jedna ku jedné, na to jsme ještě nedostatečně edukovaní,” reflektuje autorka. „Ale myslím si, že i kdybychom vzali třeba deset procent toho, co se děje ve Skandinávii, a aplikovali to tady, že by nám to hodně pomohlo otevírat diskuse, rozvolnit to téma jako takové,” navrhuje.

„Knížka je takový můj manifest toho, že chci, aby moje dcera nemusela celý život hledat sebedůvěru a to, že sebe má dávat na první místo,” uzavírá Martinek. „Nechci ji předávat zajeté rituály, co mám já v sobě, to generační dědictví toho, že máme být hodné holky.” 

Jak daleko je Česko v emancipaci žen? Proč se pracující mámy cítí mnohem víc provinile než pracující tátové? A jak zorganizovat Vánoce bez stresu? Poslechněte si celý rozhovor na začátku článku.