Hledání definice veřejné služby nikdy neskončí. Se společnostní se mění i média, říká analytička Ryšánková

Proč je podle vás důležité psát v dnešní době knihy o hledání veřejné služby? 

Vždycky je důležité psát knihy a hledat veřejnou službu – a v tuto chvíli nejenom proto, že se uzavřela jedna novela mediálního zákona. Mediální zákon totiž nikdy není hotový, veřejná služba a mediální svět se mění spolu se společností a jejími požadavky. 

Irena Ryšánková - Hledání veřejné služby|foto:Radioservis

Veřejnoprávní služba, jak slangově říkáme s kolegy, tedy média veřejné služby, mají vždy na kahánku ve chvíli, kdy se stávají předmětem nějakých bitev. Před námi je teď bitva o Poslaneckou sněmovnu a jedním z cílů předvolebního boje jsou právě i tato média. 

Je to důvod, proč jste se rozhodla tuto knihu vydat zrovna pár měsíců před volbami? 

Nebyl to úmysl, ale jsem ráda, že to tak vyšlo. Protože ti, kteří touží ve volbách proměňovat média veřejné služby, si alespoň budou moci přečíst, co všechno je možné a co už není. 

Tu knihu jsem psala jednak proto, že se médii veřejné služby zabývám, mediální svět je velmi zajímavý a mám ho ráda. A také už jsem docela stará paní, zabývám se médii desítky let a vždycky, když se ve Sněmovně projednává mediální zákon, slyším otázku: A co jsou to média veřejné služby? Někdo mi řekněte, co jsou, a já budu hlasovat pro.

Já vím, že je to pokaždé částečně provokace, ale chtěla jsem na to odpovědět.

Součást společnosti

O jaké zdroje jste se ve své knize opírala? Nakolik jste čerpala z aktuálních vědeckých textů? Jen připomínám, že kniha má 850 stran.

Čerpala jsem samozřejmě z klasiků mediální teorie a také z různých kulturálních a kulturologických textů. Protože veřejná služba nemůže existovat odtrženě od společnosti. Představa, že se v knize o médiích veřejné služby budu zabývat jen tím výsekem, kterým je veřejná služba v médiích, je nesmyslná.

Čtěte také

Útok na veřejnoprávní média je útokem na demokracii. Evropská komise by měla přitvrdit, míní generální ředitel EBU

Hodně jsem hledala v nejrůznějších evropských předpisech, normách i v diplomových pracích. Zdroje jsou proto velice různé. Hledala jsem věci, které se k veřejné službě vážou.

Konzultovala jste obsah knihy s kolegy z jiných středoevropských států? 

Mluvila jsem s obrovskou spoustou lidí. I s místními kolegy, které různě potkávám nebo se kterými si píšu. Četla jsem jejich články. 

A že je ta kniha tak obsáhlá? Když jsem ji začala psát, netušila jsem, jak strašně se rozroste. Chtěla jsem napsat knihu o definici médií veřejné služby. A po několika letech jsem na konci zjistila, že jsem napsala 800 stran. 

Jak začnete se všemi těmi lidmi mluvit, protože vás zajímá jedno téma, tak se to rozroste, přidají se k tomu další témata a najednou zkoumáte mnoho dalších věcí.

Informovat, vzdělávat, bavit

Jakému typu čtenáře je vaše kniha určená? Kdo by si ji měl přečíst? A u koho by vás potěšilo, kdyby ji měl u sebe?

Já bych hrozně ráda, aby si ji přečetli všichni, aby věděli, co je to ta veřejná služba. Ale jinak je kniha samozřejmě určená pro studenty a pro ty, kteří rozhodují o osudu médií veřejné služby, tedy pro odbornou veřejnost. 

Není to beletrie, je to odborná kniha. Takže cílový čtenář je odborník na média veřejné služby nebo třeba kulturulog.

V anotaci píšete, že čtenář má možnost udělat si sám závěr odborníka na to, čím by měla média veřejné služby být. Ale ta definice tam není, tu si musí každý vytvořit sám. 

Definice veřejné služby v jádru existuje: je to informovat, vzdělávat, bavit až po to, že je to služba pro celou společnost. 

Věci se mění. Ale média by mohla být skálou, to by mohla být prvotní definice. Kolem skály je písek, jsou tam rostliny neboli měnící se společnost. 

Takže hledání definice médií veřejné služby vlastně nikdy nebude u konce. Protože jak se mění společnost, tak se mění i média.