Herectví považuji za velmi intimní styk, říká herečka a scenáristka Trmíková
„Když se dotýkám bytosti, která byla silná, opravdu tady kdysi žila a nějak se do nás vepsala, tak si z ní mohu hrozně vzít. Tím, že se s ní intimně stýkám. Protože herectví považuji za velmi intimní styk,“ prozrazuje herečka a scenáristka Lucie Trmíková.
Držitelka divadelní ceny Thálie už na jeviště přivedla například postavu světice 19. století Terezie z Lisieux, francouzskou filosofku Simone Weilovou a teď také českou historičku umění a za komunistů dlouholetou vězeňkyni Růženu Vackovou.
Čtěte také
„Vedle těchto úžasných bytostí hraji samozřejmě i role negativní. Většinou to jsou velké ženské postavy Ibsenova dramatu, kterých jsem hrála už opravdu hodně,“ dodává.
Vzpomíná na ně jako na bytosti bez srdce nebo bez naděje, ale i ony se jí vryly do duše. „Tyto postavy si ze mě berou mnohem víc, řekla bych, že mne vyčerpávají.“
Temné postavy si něco berou
Rozlišení na kladné postavy a „padouchy“ bere jako velmi zjednodušující. „Ale dejme tomu, že velké příkladné bytosti dávají něco mně, ale ty temné si ze mě berou a nedávají mi nic. I to je na herectví fascinující, ale jiným způsobem. Umožňuje mi to, abych se skrze ně, přes temnotu, kterou mají v sobě, dotýkala i vlastní temnoty a mohla ji vypustit,“ popisuje herečka a scenáristka pocity.
Postavy, které ale nebudí žádné emoce, nejsou ani kladné, ani záporné, ty by ji prý nebavily.
Čtěte také
Trmíková hrála nebo píše scénáře a spolupracuje na tvorbě inscenací o takových osobnostech, jako jsou příběhy Zahradníčkovy, Reynkovy, Santiniho, Matky Terezy nebo politické vězeňkyně Růženy Vackové – de facto o všech se dá tvrdit, že šlo o lidi statečné.
„Nikdy mě nenapadlo o tom přemýšlet jako o bezpečném poli, protože tito lidé už dávno nejsou mezi námi, takže nás nemohou zklamat. To pro mne není hlavní motiv, proč o nich vyprávět. Spíš u nich hledám jejich minusy, nejistoty nebo rozpory ve vnímání.“
Nerada by jim totiž stavěla pomníky. „To mne ale vůbec nezajímá. Na to lidem stačí, aby si o nich něco přečetli nebo se podívali na dobrý dokument,“ dodává.
Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.
Související
-
Konkurenční prostředí je nebezpečné, říká Lucie Trmíková
Za největší průšvih považuje, když se člověk mine sám se sebou – což se prý v divadle může stát lusknutím prstů. Hostem Vizitky byla herečka a scenáristka Lucie Trmíková.
-
Lucie Trmíková a Miloš Orson Štědroň o projektu Lamento
Lamento/ Z tance v prach a opět do tance neboli Den a noc Matky Terezy. Autorka scénáře Lucie Trmíková, autor hudby Miloš Orson Štědroň, premiéra v režii Jana Nebes...
-
Trmíková jako francouzská filozofka v kabaretu Mlčky křičet
Simone Weilová, nekompromisní žena, svým postojem, zásadami a myšlenkami zcela nezařaditelná, inspirovala Lucii Trmíkovou k napsání hry Mlčky křičet. V režii Jana N...
