Herečka Žádníková-Volencová hraje na flétnu spolu s dcerami. „Mít s dětmi společný zájem je dar,“ říká

K umění měla blízko už od dětství, třeba na flétnu se začala poprvé učit ve 14 letech. „Můj otec kdysi dávno v Itálii slyšel v kostele hrát flétnistu a jemu se ten zvuk nesmírně líbil. Tak mě přihlásil na hodiny a koupil mi příčnou flétnu,“ vzpomíná.

Že u nástroje vydržela doteď, přisuzuje zájmu a snaze okolí: „U mě to šlo pomalu, postupně a hlavně přes vztah k paním učitelkám.“

Čtěte také

Baroko byla hudební revoluce. Jan Dismas Zelenka byl v něčem lepší než Bach, říká dirigent Štryncl

„Já jsem měla skvělé pedagožky tehdy na lidové škole umění a posléze na základní umělecké škole v Praze, kde jsem pokračovala, a tím, že jsem milovala své paní učitelky, které milovaly mě, tu hudbu a příčnou flétnu, tak ten vztah byl a je neprůstřelný,“ dodává s tím, že v podobném duchu teď učí své dcery.

Navíc je společný trénink podle ní vzájemně sbližuje: „Pro mě je to skvělé, ale jak jsem netrpělivá, tak teď už je to o tom, že starší holky říkají: Mami, my se to naučíme, běž pryč a přijdeš až na závěr.“

„Teď cvičíme hodně, protože i vystupujeme, a je to krásný. Máte i něco společného s těmi dětmi a mít společnou práci nebo zájmy, které přetrvávají do nejvyššího věku, je takový malý zázrak, je to dar,“ vysvětluje Žádníková-Volencová.

Covidová zoufalost

Od pátku bude hudebnice vystupovat na Festivalu hudby Dobříš. Společně s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným ho nejen založila, ale také tvoří vystupující uměleckou dvojici. Jako řada věcí se i tento nápad zrodil během covidové pandemie.

Čtěte také

Jako dítě chtěl zpívat, ale zavoněly mu laky v houslařské dílně. Byl jsem takový malý feťáček, vzpomíná virtuos Jaroslav Svěcený

„My jsme byli zoufalí. Hnacím motorem byla naprostá zoufalost, protože jsme se ocitli v covidovém období, v naprosté umělecké nečinnosti. A to je něco, když jste člověk kreativní, co vás prostě spolehlivě ubíjí,“ popisuje.

Myšlenka se však zalíbila vedení města i některým obyvatelům: „Navíc se to potkalo i s podporou knížecí rodiny Colloredo-Mansfeld a hlavně s vedením města Dobříš. Dostali jsme i podporu Petry Peckové (STAN) jako hejtmanky a všechno se sešlo ve správný čas na pravém místě. A teď je z toho nádherná tradice, která pokračuje.“

Oblíbenost open-air akce na dobříškém zámku podle Žádníkové-Volencové souvisí i se specifickou atmosférou a stylem, který během několika ročníků stihli vybudovat.

„Řekla bych, že proběhla taková širokospektrální intoxikace publika, že to vlastně vyžadují, očekávají, těší se na to. Kdybych tam předvedla nějakou jako klasickou, důstojnou moderaci a ohlášení jednotlivých čísel, tak se to nesetká s nadšením,“ zhodnocuje.

Celé Hovory si poslechněte na začátku článku. Ptal se Vladimír Kroc.