Helena Frischerová strávila 10 let v gulagu. Stala se předobrazem hrdinky z románu Jiřího Weila
Když u nás v roce 1937 vyšel román Jiří Weila Moskva-hranice, vzbudil menší ohlas, než si dnes myslíme, že vzbudit měl. Autor, kdysi přesvědčený komunista, jako jeden z prvních popsal fungování stalinské diktatury. Jednou z hlavních hrdinek románu je žena jménem Ri. Jejím předobrazem byla Češka Helena Frischerová (1906 – 1984), původně prostějovská rodačka.
Próza v druhé osobě
Takzvaná „lágrová literatura“, vzpomínky politických vězňů a vězeňkyň na léta v gulagu, vycházela v Sovětském svazu od roku 1962. Prvenství patřilo novele Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče.
Koncem osmdesátých let v éře Michaila Gorbačova podobné literatury přibylo. V roce 1989 vyšly poprvé i vzpomínky Heleny („Helly“) Frischerové. Byly součástí antologie povídek, veršů a dopisů vězňů sovětských lágrů, kterou sestavil a pod názvem Dodnes to tíží vydal Semjon Vilenskij.
Text Heleny Frischerové byl však upraven necitlivým přepisem do spisovné ruštiny; Frischerová přitom psala rusky s určitými obtížemi, v jejích textech se objevují bohemismy a germanismy, ale především celé dílo sepsala v pozoruhodné jazykové formě druhé osoby:
„Už neděláš na kobercích, ale vyrábíš kostýmy a ozdoby pro sváteční divadelní vystoupení. Pracuješ hodně a dlouho, ale můžeš zůstat ‚doma‘. Můžeš na hodinu nebo dvě utéct do cely a psát tam své lístky, vonící loučením,“ popisovala Frischerová poslední týdny před propuštěním.
Deset let v gulagu
Helena odešla v roce 1935 s manželem Abrahamem Frischerem za prací do Sovětského svazu; podílel se tam na řízení stavby moskevského metra. Jako další cizinci žili i Frischerovi v poměrech, které převyšovaly sovětský standard. V letech, kdy běžní obyvatelé sovětských měst sdíleli se sousedy toalety nebo kuchyň, měli Frischerovi byt s vlastní koupelnou i kuchyní.
„Byt slušný, jen nábytek staromódní a těžký, ale jinak pohodlný. Pokoje veliké a koberce těžké. Byt se podobal úřednickým bytům počestných maloměšťáckých rodin na Západě, průměrný, nemohl ničím překvapit. Samostatná kuchyň a koupelna? Je přece samozřejmé, že byt má příslušenství,“ říká Ri v románu Jiřího Weila.
Štěstí manželů Frischerových trvalo ale krátce: v roce 1937, v době velkého stalinského teroru, byli zatčeni. Abraham byl popraven v lednu 1938, Hella prožila následujících deset let v gulagu.
Lágr jako město
„Lágr vypadá jako město obehnané zdmi. Uvnitř se nachází řada podlouhlých budov: obytné baráky, umývárna, dezinfekční místnost, záchody, kanceláře, dílny, kuchyň. Každý barák stojí ve vlastním čtverci vymezeném vysokými kůly; dráty a plotem je oddělen od ostatních. Barák za barákem pomaloučku hltá přicházející lidi. Uvnitř najdou nekonečné dvoupatrové pryčny rozmístěné podél stěn, v úzkém průchodu stůl, lavice a kamínka vyrobená z plechového sudu od nafty. Nic víc,“ popisuje Frischerová tábory gulagu: „Mužské posílají pěšky na stavební práce, staví tu silnici a železnici mířící do neproniknutelné tajgy.“
Frischerová byla propuštěna v listopadu 1947. Do Československa se nevrátila, vzhledem ke svým židovským kořenům předpokládala, že všichni její příbuzní jsou mrtvi. Dožila v Moskvě, obklopena přáteli, kteří za sebou měli podobnou životní zkušenost.
Právě Heleně Frischerové věnuje další pořad z cyklu Portréty rusistka Alena Machoninová, autorka doslovu k českému vydání lágrových vzpomínek této pozoruhodné ženy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.