Hejtři napadají ty, co jsou „jiní“. Vozíčkáře nebo Ukrajince, říká Knězů z občanského sdružení
„V našich kavárnách nebo pekařstvích obsloužíme týdně nějakých 10 tisíc zákazníků. Podle recenzí naprostá většina z nich vůbec neřeší, jestli je obsloužil někdo handicapem, nebo ne. Občas se ale objeví někdo, kdo to ,hejtuje‘, napadá, kdo tomu nerozumí. A nejde jen o zdravotní postižení,“ říká zakladatel občanského sdružení Etincelle Jakub Knězů.
„V jedné kavárně jsme měli i silné výpady vůči novým zaměstnancům z Ukrajiny. Přišlo mi, že je pro tyto lidi úplně jedno, jestli je obsluhující hluchý, na vozíčku nebo z Ukrajiny. Prostě je jiný a stojí mu to za to, aby ho napadal nebo vytvářel zlou krev.“
Čtěte také
„Ale beru to tak, že všichni vždy nebudou nadšení, že je obsluhují lidi se zdravotním postižením – ale mají na výběr. Nemusí v kavárně strávit povinně a každý den třeba tu hodinu. My jen nabízíme všem možnost, aby viděli, co ten postižený dokáže. Třeba i proto, aby přemýšleli, jestli bariéra, kterou sami vidí, vůbec stojí za to, nebo jestli by s ní neměli něco udělat,“ nabádá Knězů.
Občanské sdružení Jakuba Knězů má dohromady 300 zaměstnanců, 200 z nich jsou lidé se zdravotním postižením.
„A v kavárnách i v dalších provozech pracují ti, kteří nikdy v životě nepracovali ani nežili s lidmi s handicapem, takže je to první zkušenost. Když je ale člověk empatický, tak na to nepotřebuje žádné školy. Samozřejmě, máme i sociální pracovníky s odborným vzděláním,“ doplňuje.
Čtěte také
Těch, kteří mají nějaký zdravotní problém a chtějí pracovat, tak těch je podle Knězů daleko víc. „Je to defekt na otevřeném trhu práce, které jim znemožňují pracovat, ale jsou soustředěni na tzv. chráněném trhu práce, třeba u nás.“
Knězů se také domnívá, že oblast sociálního podnikání je velmi náročná, natož nějaký ekonomický růst.
„Peněz opravdu nemáme moc, zároveň od nikoho nechceme žádné dary,“ dodává Jakub Knězů.
Co ho vedlo k zásadní změně kariérního směřování? Proč ho víc baví zkvalitňování provozoven než lobbing? Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové.
Související
-
Na ryby na vozíku nebo bez pomoci očí? Handicapovaní rybáři z Kladrub jezdí i na mistrovství světa
Místní organizace Českého rybářského svazu (ČRS) Kladruby je jedinou rybářskou organizací v České republice, která sdružuje handicapované rybáře.
-
Nebýt úrazu, nejsem dnes tím, čím jsem, je přesvědčený handicapovaný sportovec Rostislav Pohlmann
Rostislav Pohlmann z Litovle je jeden z našich historicky nejúspěšnějších handicapovaných sportovců. „Možná bych zůstal tuctovým člověkem bez životních cílů,” dodává.
-
Učí se rychle – handicapovaní trénují v kavárnách
Cinkání hrníčků a vůně kávy. To je prostředí, ve kterém se nově učí pracovat lidé s mentálním postižením ostravského centra Čtyřlístek. Cenné zkušenosti z běžného z...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
