Hácha nacistům vyhovoval, měl rezignovat, kritizuje historik. Zachraňoval životy, známku si zaslouží, kontruje druhý

Prezident Emil Hácha

Česká pošta nedávno vydala poštovní známku s prezidentem Emilem Háchou, a to v souvislosti s 80. výročím jeho zvolení třetím československým prezidentem. Nejde ovšem o emisi České pošty, vydání tzv. vlastní známky připravili a zaplatili prezidentovi příznivci.

Historik Jan Dobeš nemá námitky proti tomu, aby se Hácha objevil na poštovních známkách, má ale kritické připomínky k tomu, jak vykonával svůj úřad.

Emil Hácha. Prezident, který se do úřadu netěšil

Emil Hácha během jednání s německými představiteli

„Jsme v situaci člověka zavřeného beze zbraně v jedné místnosti se šílencem, který je po zuby ozbrojen. Musí se mu přikyvovat a dávat zapravdu, aby se blázen nerozzuřil a nevrhl se na něho. Přitom se stále dívá ke dveřím a čeká, kdy mu zvenčí přijde pomoc.“ 

„Jeho základní linie, tedy vyzývat národ, aby byl klidný, nedopouštěl se nerozvážných kroků a hleděl si svých pracovních úkolů, to byla politika, která okupačnímu režimu ve svých důsledcích vyhovovala,“ upozorňuje.

Němci prý velmi rádi slyšeli Háchova slova o tom, že povinností každého správného Čecha je pilná práce. „Byla odváděna pro potřeby nacistického zbrojního průmyslu. Přesně to vyhovovalo tomu, co potřebovali, tedy klid v protektorátu,“ zdůrazňuje.

Jak říká historik Jan Tesař, Háchova reprezentace byla slabošská vůči vnějším vlivům a autoritářská dovnitř. Myslím, že takhle to trochu bylo.
Jan Dobeš

Dobeš nezpochybňuje Háchovu mravní integritu ani fakt, že musel činit těžká rozhodnutí, přesto prý ale měl rezignovat – první taková situace nastala na podzim roku 1941 po zatčení premiéra Aloise Eliáše, druhá po atentátu na Reinharda Heydricha a následných represích.

Když prý bylo jasné, že původní záměr chránit zatčené a pronásledované selhává, sloužilo Háchovo setrvávání ve funkci jen jako vnější legitimizace okupačního režimu. „Vycházel z přesvědčení, že pokud tu funkci nebude dělat on, tak přijde někdo horší. To do jisté doby platí, pak ale nastává chvíle, kdy to začne být problematické,“ podotýká.

Spor o hodnoty

Naopak podle historika Josefa Tomeše bylo v prvním období žádoucí, aby se národ stmelil a očistil po časech druhé republiky. „Toho výrazem bylo Národní souručenství a s ním spojená ideologie. Byla to koncepce národně-obranného zápasu v mezích Němci dané protektorátní autonomie,“ vysvětluje.

Emil Hácha: Ani zrádce, ani hrdina, tvrdí komunista Skála

Emil Hácha

Dne 15. března 1939 bylo sychravé ráno, padal těžký mokrý sníh, Spolu s ním se na české země snesla tíha daleko větší: téměř bez odporu ho během dopoledne obsadily německé jednotky. Adolf Hitler po nich dorazil triumfálně na Pražský Hrad, zaštítěný prohlášením tehdejšího prezidenta Emila Háchy.

Ta podle něj zpočátku skýtala značné možnosti ke zmírnění poměrů a pomoci perzekuovaným osobám, ty se ale postupem času vyčerpaly.

Hácha prý po nástupu Heydricha zamýšlel, že rezignuje, nakonec se ale rozhodl zůstat a snažit se zachránit zatčeného Eliáše. „Za heydrichiády v podstatě odstoupit nemohl, to by mělo těžké následky zejména pro Háchovo okolí a řadu lidí, které kryl,“ uvádí Tomeš.

Hácha preferoval lidské před politickým. Tedy etiku lidskou, kdy nejvyšší hodnotou je záchrana lidského života, před idealistickou etikou národní cti.
Josef Tomeš

Vydání známky je podle něj výrazem pozdní úcty k nešťastné historické osobnosti a poznamenává, že Hácha byl velmi skromný člověk, který se prezidentem stal z donucení, a je proto důležité, aby se mu dostalo spravedlivého historického soudu.

„Spor o Háchu není záležitostí čistě historickou nebo politickou. Střetávají se zde dvě různě hierarchie hodnot. Máte lidi, kteří vyznávají boj do posledního muže a odmítají jakoukoli kapitulaci. A jiní dávají přednost racionálnímu kompromisu za cenu záchrany lidských životů i materiálních a kulturních hodnot. Českému národnímu cítění je bližší ten druhý přístup,“ uzavírá Tomeš.

Související