Grygar: 50 let od přistání člověka na Měsíci je ve vědění lidstva obrovský rozdíl. Měsíční kamení je absolutní poklad

Astrofyzik Jiří Grygar

Úžas, a i v dnešním měřítku neskutečnou míru pozornosti, vyvolal vstup prvního (a pak i druhého) muže na Měsíc. Psal se 20. červenec 1969, kdy Apollo 11 přistálo. „Byl to opravdu obrovský skok pro vědu i pro lidstvo,“ říká v Interview Plus astronom, astrofyzik a přední popularizátor vědy Jiří Grygar.

„Vlastně šlo o velmi rychlou akci. Prezident John F. Kennedy (JFK) chtěl vyrovnat náskok SSSR v kosmonautice a taky se mu to podařilo. Nejen prvním letem, ale vlastně celým programem,“ dodává. 

Jiří Grygar: Čínský systém známkování lidí od kolébky do hrobu? To je něco opravdu šíleného

Jiří Grygar shůry osvícený

Astronom a astrofyzik Jiří Grygar má silně skeptický pohled na budoucnost lidstva. Všiml si, že v Číně se už naplňuje vize tzv. orwellovského světa...

Tehdy lidstvo dokázalo, že když se ze základního výzkumu ve fyzice, chemii, biologii a dalších přírodních věd vybere to nejlepší, „tak se udělá obrovský skok… Dokonce si dnes ani neuvědomujeme následky prvního letu na Měsíc, které jsou stále citelné. Samozřejmě, když se k tomu přidaly velké peníze. Bylo to dražší než vývoj atomové pumy na americkém území.“   

V roce 1969 Grygar působil v Astronomickém ústavu Československé akademie věd. „Jedna věc je přistát na Měsíci, druhá co vlastně astronauti mohou udělat, když jsou ve skafandrech, musí se pohybovat opatrně a třeba nemohou spadnout, protože by nevstali.“

Velitel a první muž na Měsíci Neil Armstrong a pak i pilot lunárního modulu Edwin „Buzz“ Aldrin ale podle astronoma Grygara svůj naplánovaný program splnili bravurně. „Přivezli zdokumentované vzorky měsíční horniny. Z těch dalších projektů, které probíhaly až do roku 1972, se celkem přivezly skoro čtyři metráky kamení. A je to absolutní poklad.“

Koutové odražeče pracují dodnes

Naopak na Měsíci nejen Američané zanechali při následných výpravách přístroje, které pak autonomně a řadu let odesílaly data na Zemi. Třeba seismometry zkoumající vnitřní stavbu Měsíce, což ostatně děláme i na Zemi (teď hlavně při zemětřeseních), nebo koutové odražeče, které pracují dodnes.

„Jsou to vlastně velká zrcadla, která leží na povrchu. Ze Země se na ně vysílají krátké laserové impulsy, které se od zrcadel odrazí a vrátí na planetu… Výpočtem se pak dá zjistit, aktuální vzdálenost Měsíce… Ukázalo se, že se jeho dráha neustále pomalinku zvětšuje. Je úžasné, že teď víme, že je to 35 milimetrů za rok.“

Proč je kámen z měsíce pro vědce pořád takový poklad? „Protože Měsíc je zhruba stejně starý jako naše Země, tedy 4,5 miliardy let. Neproběhla na něm ale aktivní geologie, takže sebrané vzorky jsou stejně staré jako naše Sluneční soustava. A takové kameny jsou na Zemi hodně hluboko, nebo je už ani nemáme… Je to tak nesmírně důležitý materiál pro výzkum celé soustavy. Proto už dokážeme pochopit, jak vznikla.“

1969 vs. 2019

Astronom a astrofyzik dokonce zjistil, že „když ty vzorky přivezli, museli je všechny proclít. A byl tam napsaný dodatek: Žádná komerční hodnota,“ říká s úsměvem. Jak by dnešní člověk dopadl v porovnání s úrovní znalostí lidí z roku 1969?

Tragédie mise Apollo 1: „Ti, kdo měli být na Měsíci první, uhořeli,“ připomíná astronom Veselý

Eugen Cernan, Apollo 17

16. července, přesně před 50 lety, zaburácely startovací motory do té doby největší kosmické rakety Saturn V na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě v USA, aby se tak započalo možná největší vesmírné dobrodružství, které zatím člověk podnikl. O něm si dnes budeme povídat s astronomem Janem Veselým. 

„Rozdíl je obrovský,“ odpovídá Grygar. „Naše představa kolem roku 1969 byla, že už víceméně víme, co je kolem nás ve vesmíru. Co víme po 50 letech, je ale pravý opak… Mysleli jsme, že to, co vidíme, je celý vesmír. Dnes víme, že vidíme pouhou jeho nepatrnou část a je to tak 5 %. Zbytek je temná nebo skrytá energie a skrytá látka, která představuje 95 % hmoty vesmíru. Jsme taková třešnička na dortu.“

Program Apollo byl opravdu přelom. Vedl k přesunu praktických aplikací vzniklých z pilotované kosmonautiky na tu nepilotovanou, automatických družic a kosmických sond.

„Drtivá většina kosmonautiky nepotřebuje člověka, dokonce by tam překážel a je to výrazně lacinější, protože technika se na rozdíl od člověka nemusí na planetu vrátit. Rozdíl v nákladech je dokonce o tři řády, takže je obrovský rozdíl v ceně vynesení kilogramu techniky na oběžnou dráhu s živým kilogramem váhy astronauta,“ dodává Jiří Grygar.

Jak vzpomíná na den, kdy člověk poprvé vstoupil na Měsíci? Jak vlastně vznikla Sluneční soustava a proč jsme měli štěstí? Proč je tak těžké, aby člověk doletěl na Mars a dál? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus Jana Bumby.

Související