Gravitační vlny mění náš dosavadní pohled na vesmír, říká indický astrofyzik

14. říjen 2016

Potvrzení existence gravitačních vln, které předpověděl už Albert Einstein, můžeme označit za astronomický objev století. Co nám gravitační vlny mohou prozradit o vesmíru, vysvětluje v Magazínu Leonardo astrofyzik Bala Ajir z Mezinárodního centra pro teoretická studia v indickém Bangaloru.

Náš obraz o vesmíru se od dob optické astronomie změnil. Její nástupkyně, tedy radiová, rentgenová nebo elektromagnetická astronomie ukazují vesmír jako bouřlivé místo.

„Poté ale, co jsme zaznamenali gravitační vlny, se můžeme dívat do vesmíru jakoby oknem, které dříve neexistovalo,“ tvrdí vědec.

Podle něj skrze elektromagnetickou astronomii vidíme jen asi 5 % vesmíru. „Většina kosmu je temná a informace o ní bychom nikdy nezískali. Na druhou stranu, gravitaci má ve vesmíru úplně všechno,“ připomíná Ajir.

„Je mnohem větší šance, že něco uvidíme tímto gravitačním oknem. Věřím, že v následujících 50 letech nás čeká opravdu velká proměna astronomie, a náš obrázek o vesmíru se navždy změní.“


Detekce gravitačních vln je zřejmě nepřesnější měření v dějinách vědy, které se člověku podařilo. „Naměřená čísla jsou nepatrná. Snažíme se změřit velmi malé změny na dálku. Například účinek gravitačních vln pocházejících z neutronové hvězdy v kupě galaxií v souhvězdí Panny je přibližně tisícina rozměru atomového jádra.“

A jak vlastně dokážeme zachytit gravitační vlny? „Představme si elektromagnetické pole závislé na čase. Kmitání tohoto pole se šíří do prostoru rychlostí světla. Gravitace ale nepůsobí okamžitě. Když se tedy mění gravitace, například při pohybu předmětu, gravitace se šíří prostorem a trvá to nepatrný zlomek okamžiku, než dorazí k ostatním předmětům.“

„A když se gravitační pole rozkmitá, říkáme tomu gravitační vlny, které se také dále šíří prostorem postupně, od jednoho předmětu ke druhému,“ dodává astrofyzik.

Je ale možné měřit změny v časoprostoru, když jsme sami jeho součástí? „Kdybychom byli mravenci na povrchu jablka, také nepotřebujeme vidět zvenčí, že je kulaté a ne placaté, stačilo by provést měření na povrchu jablka,“ ujišťuje vědec.

„A stejně tak můžeme provádět měření objektů v rámci časoprostoru a zjišťovat jeho vlastnosti. A když se tyto vlastnosti v čase mění a gravitační pole kmitá, můžeme je měřit,“ uzavírá Bala Ajir.

autoři: mas , oci
Spustit audio