Gorily jsou jen trochu jiní lidé. Ve zvířatech je víc, než si myslíme, říká ředitel pražské zoo Bobek

Sedíme v novém, ještě neotevřeném pavilonu goril. Obklopují nás fantastické zvuky. Kde to vlastně jsme? Ve střední Africe?

Ano, jsme v pralesích Dža v Kamerunu. Zvuky, které nás v novém pavilonu obklopují, byly skutečně natočeny v pralesích. Michal Rataj tam se mnou v potu tváře natáčel, pochodovali jsme do džungle a on pořád nahrával. Z těch zvuků, které natočil – v rádiu to tak nevyzní, musíte stát tady v tom středu, smíchal prostorový zvuk, takže to působí naprosto věrohodně.

V jedné chvíli je slyšet, jak padá pralesní velikán. Když jsme tu byli s kolegy poprvé, způsobilo to mezi některými kolegyněmi takové leknutí, že jsem si říkal: ano, tomuhle zvuku uvěří každý.

Čtěte také

Jako ve skutečném pralese. Gorily v pražské zoo se budou stěhovat, už teď na to začínají trénovat

Jaké zvuky by vás v pralese měly znepokojit?

Mě v pralese ve střední Africe nejvíc znepokojí, když začne pršet. To mě naučili Pygmejové. Déšť sám o sobě nebezpečný není, ale zvuk deště je nebezpečný v tom, že neslyšíte, kde jsou pralesní sloni, nemůžete se jim vyhnout a můžete se s nimi střetnout tváří v tvář.

Zejména samci pralesních slonů bývají velmi agresivní, i na vlastní oči jsem viděl, jak pro zábavu převálcovali buvola. Občas takhle vyběhnou i na lidi.

Co jste se dozvěděl o gorilách?

Zjistil jsem, že gorily jsou jenom trochu jiní lidé. Podobnost goril lidem, tím myslím psýchu a řadu sociálních i jiných projevů, je opravdu neuvěřitelná. Později jsem tady v zoo zjistil, že spousta dalších zvířat je neuvěřitelně podceňována. Ve zvířatech je víc, než si většinou myslíme.

Před pár týdny si prý orangutani po zoo udělali procházku.

Ano, měli jsme tu zrovna mnoho novinářů, kteří byli při tom, když sem přijely želvy obrovské z Německa. Já jsem tam byl s nimi, a najednou na mě mával ode dveří můj náměstek Jaroslav Šimek. Říkal jsem si, co se děje, když si mě takhle někam volá, to není jen tak. Pošeptal mi, že utekl orangutan.

Než jsem k nim došel, venku už byli úplně všichni. Našli si totiž místo ve výběhu, kde pletivo z doby její výstavby nebylo důsledně spojeno, bylo to jenom svázané drátem. Oni po dlouhých letech to místo našli a dokázali si udělat otvor, kterým se vydali na procházku.

Naštěstí to naši lidé hned zjistili, takže jim zablokovali cestu a dali jim najevo, že nemají chodit dál. Orangutani se drželi u pavilonu a na pavilonu, dělali si procházky po voliéře a potom se nám je podařilo nalákat na banán k tomu otvoru a postupně jednoho po druhém zpátky dovnitř.

Podobnými kousky jsou orangutani proslulí. Říká se, že když dáte klíč gorile, šimpanzovi a orangutanovi, gorila si ho nevšímá, klíč ji nezajímá. Šimpanz ho hned vezme a začne zkoumat, na co bude. A orangutan, ten se tváří, že ho klíč nezajímá, a když se otočíte, klíč vezme a odemkne si s ním.

Jaké je setkání s gorilou ve volné přírodě? Jak probíhá návrat koně Převalského do volné přírody v Mongolsku? A co bylo předobrazem pro legendárního pouštního červa olgoje chorchoje? Poslechněte si celý rozhovor.