Glosa Pavla Fischera

V kanceláři prezidenta Václava Havla jsem se zabýval jak domácí, tak zahraniční politikou. Sedm let jsem pak byl velvyslancem ve Francii a Monaku, odkud jsem měl možnost sledovat svou vlast z jiného úhlu pohledu. Jako politický ředitel ministerstva zahraničí jsem byl v rozhodujících krizových chvílích na Blízkém východě, v Asii, na Ukrajině nebo v Americe.

Vím, kde se politika vytváří. Vím, na které dveře zaklepat, když je třeba něco vyjednat. Vím, jak nás vnímají v zahraničí. Řeknu vám, není to dnes hezký pohled. Česká republika se z hlediska své zahraniční politiky v podstatě ztratila z mapy. Působí nevyrovnaně, někdy přímo zmateně. Jako bychom nevěděli, kam patříme, a chtěli někam odcházet.

Jako bychom těkali mezi Západem a Východem, kam někdy až servilně směřují iniciativy současného prezidenta. V Bílém domě jsme přitom neměli prezidentskou návštěvu patnáct let. To není zdravé a oslabuje to naši imunitu. Je to nebezpečné, protože stávající směřování na Východ ohrožuje naši samostatnost a svobodu.

Také naše společnost je dnes rozdělena, nejen politicky. Rostou rozdíly mezi těmi, kdo žijí v hlavním městě a na venkově, a roste nedůvěra.

Chci obnovit důvěru lidí v úřad prezidenta v naší zemi. Chci pomoci rozvoji regionů. Stát se musí modernizovat a sloužit svým občanům. Chci naslouchat i slabým a bezbranným. Chci zklidnit rozhádanou společnost a přinést dobrou náladu.

Milí spoluobčané, budu rád, když 12. a 13. ledna přijdete k volbám a moudře a uvážlivě si zvolíte nového prezidenta. Jsem připraven sloužit zájmům naší země vším, co znám a umím.