Gita Zbavitelová: Turecko otálí se slíbenou normalizací vztahů s Izraelem

Ten ji požadoval za zásah izraelského komanda na turecké lodi Mavi Marmara, která se před třemi lety pokusila prolomit izraelskou blokádu pásma Gazy, odmítla na izraelský příkaz zastavit, a když se na ní vylodili vojáci, cestující je napadli a surově zbili. Vojáci v sebeobraně zabili devět tureckých násilníků a Turecko přerušilo s Izraelem diplomatické styky i vojenskou a další spolupráci.

Izrael se tři roky omluvit odmítal s tím, že nemá za co, ale vzhledem k nutnosti regionální spolupráce nakonec vyjádřil „lítost nad ztrátou životů“. Turecko omluvu přijalo s velkou pompou a slibem obnovy diplomatických styků a stažení soudních žalob na izraelské vojenské velitele a Erdogan si náležitě vychutnal morální vítězství.

Když ale přišla řada na splnění slibů, nestalo se nic – dokonce naopak. Nejprve pozůstalí zabitých násilníků prohlásili, že žaloby na izraelské vojáky nestáhnou a jestli od Izraele dostanou finanční odškodnění, věnují peníze palestinským teroristům Hamasu a Islámského džihádu. Izrael je ochoten kompenzace vyplatit, ale má jinou představu o částce – nabízí 100 000 dolarů za osobu, zatímco Turecko požaduje jeden milion. Počet obětí také záhadně stoupl na deset, protože jeden aktivista je údajně ve stavu klinické smrti.

Jednání o odškodnění mělo proběhnout tento týden, ale Ankara je odložila a v pondělí Izrael „varovala“, aby se „nepokoušel s pozůstalými dohodnout soukromě“. Tentýž den vyslala oficiálně velvyslance do neexistující Palestiny, která na podzim získala pozorovatelský status nečlenského státu OSN, ale do Izraele odvolaného velvyslance nevrátila. Erdogan prohlásil, že diplomatické vztahy normalizuje, až Izrael ukončí blokádu pásma Gazy. To ale Netanjahu nikdy neslíbil. Erdogan ho přesto v úterý obvinil z „nedodržení slova“.

Nejpozoruhodnější však byla turecká reakce na záměr generálního tajemníka NATO Rasmussena svolat schůzku Středomořského dialogu, který od roku 1994 sdružuje sedm regionálních nečlenů Severoatlantické aliance, včetně Izraele. Člen NATO Turecko, které mu za omluvu slíbilo normalizaci vztahů, s ním ale odmítlo usednout k jednomu stolu. Další středomořskou zemí, která se zachovala stejně, byl Egypt, který má s Izraelem mírovou smlouvu.

Navíc chce Erdogan navštívit pásmo Gazy. Nebyl by prvním muslimským politikem – už za loňské izraelské války s Hamasem přijeli do Gazy katarský emír, tuniský prezident a malajský premiér. Erdogan je odhodlán do Gazy jet navzdory ostrému nesouhlasu palestinské samosprávy, podle které takové návštěvy podrývají její status a dodávají legitimitu Hamasu. Dokonce poprosila Spojené státy, aby Erdoganovi jeho úmysl rozmluvily. Američané z něj také nemají radost a ministr zahraničí John Kerry s Erdoganem už dvakrát jednal. Výsledkem je zatím jen odklad jeho cesty na konec května – až po rozhovoru s Barackem Obamou ve Washingtonu v půli měsíce.

Erdogan hodlá z Turecka udělat regionální velmoc spojující Východ se Západem. Usmyslel si, že promění teroristy Hamasu v mírotvorce a zapojí je do izraelsko-palestinských jednání o vzniku Palestiny. V touze dosáhnout kýženého cíle mu nebrání ani zuřivý odpor předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse a už vůbec ne oficiální a proklamovaný cíl Hamasu zničit Izrael ozbrojeným bojem. Erdogan se ve své slepé ctižádosti dokonce nabízí za prostředníka izraelsko-palestinských jednání s přesvědčením, že právě on dosáhne jejich obnovení. To však okamžitě odmítly obě strany – Palestinci prohlásili, že jim jako prostředník stačí mezinárodní Čtyřka, a Izrael konstatoval, že může s Palestinci jednat přímo, jen když budou chtít.

Prostředníka může těžko dělat někdo, kdo neumí být nestranný. A Erdogan ani nedokáže plnit sliby. Jestli chce předvést svůj diplomatický um, mohl vysvětlit Hamasu, co je to archeologická památka. Ozbrojenci hnutí v úterý srovnali v Gaze se zemí část tři tisíce let starého přístavu Anthedon, který byl teprve vloni zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO. Důvodem je rozšíření výcvikového tábora teroristů. Podle ministra cestovního ruchu Hamasu stála památka „v cestě palestinskému odboji“.