Gita Zbavitelová: Proč Izrael neodsoudil Rusko kvůli Ukrajině

(Zleva) Izraelský premiér Benjamin Netanjahu s americkým prezidentem Barackem Obamou ve Wahingtonu
(Zleva) Izraelský premiér Benjamin Netanjahu s americkým prezidentem Barackem Obamou ve Wahingtonu

Spojené státy v těchto dnech vyjádřily rozladění z neochoty Izraele, svého nejbližšího spojence na Blízkém východě, odsoudit kroky Ruska na Ukrajině. Izrael v ukrajinské krizi skutečně nepěkně bruslí, a i když lze jeho důvody pochopit, jeho postoj vůči ruskému zabírání cizího státního území dobrý dojem nedělá.

Když byl v únoru svržen prezident Viktor Janukovyč a ruští vojáci začali obsazovat Krym, Izrael nápadně mlčel. Teprve za týden vydal ministr zahraničí Avigdor Liberman lakonické prohlášení, v němž vyjádřil naději, že situace na Ukrajině bude vyřešena diplomatickým jednáním, ale o Rusku se vůbec nezmínil; a když Moskva Krym anektovala, Izrael opět mlčel.

V době, kdy celý svět přirovnával ruský krok k nacistickému zabrání Sudet, zveřejňovala izraelská média články o velkorysosti Vladimira Putina, který své židovské středoškolské učitelce němčiny, dnes žijící v Izraeli, koupil byt v Tel Avivu, a komentátoři zdůrazňovali, že Putin bojuje proti antisemitismu a má s Izraelem přátelské vztahy.

Když 27. března Valné shromáždění OSN odsoudilo referendum na Krymu jako nezákonné, Izrael se k hlasování vůbec nedostavil, údajně kvůli stávce zaměstnanců ministerstva zahraničí. Američtí představitelé to neoficiálně označili za přinejmenším nevděk vzhledem k tomu, že Washington v OSN vždycky hlasuje ve prospěch Izraele a v Radě bezpečnosti vetuje všechny rezoluce, jež ho mají odsoudit.

Čtěte také

V úterý si premiér Binjamin Netanjahu s Putinem dokonce telefonoval. Hovořili o jednání světových velmocí s Íránem i o Ukrajině a Putin údajně odsoudil „ukrajinskou nezodpovědnou politiku, přehlížení práv ruskojazyčných obyvatel a nasazení vojáků k potlačení protestů veřejnosti“. Co řekl Netanjahu, izraelská média nezveřejnila.

Izraelská vláda skutečně nemá v úmyslu Rusko odsoudit, protože si nechce Putina znepřátelit. Potřebuje, aby neprodal vyspělý protiletadlový systém S-300 syrskému režimu, a potřebuje ho i v boji proti íránskému jadernému programu. Nechce si ho rozhněvat, přestože Putin už možná části systému S-300 Sýrii poslal a Írán k zastavení jaderného programu příliš nepobízí. Jako by Netanjahu nevěděl, že Putin vždycky udělá jen to, co se mu zrovna hodí. Izrael však má své specifické bezpečnostní zájmy a řídí se pouze podle nich; a tyto zájmy jsou jiné než ty americké, zdůraznil jeden izraelský bezpečnostní představitel.

Podle Libermana, původem z Moldavska, jenž hovoří plynně rusky a podporuje intenzivní styky s Ruskem, musí Američané pochopit, že Izrael udržuje dobré vztahy jak s Washingtonem, tak s Moskvou, takže proč by se měl míchat do sporu o Ukrajinu.

Americké představitele pobouřilo, že postavil vztahy s oběma zeměmi na stejnou úroveň – Spojené státy dávají Izraeli tři miliardy dolarů ročně ve formě vojenské pomoci a tradičně mu poskytují diplomatickou podporu na mezinárodní scéně, zatímco Rusko dodává zbraně nepřátelům Izraele a v OSN hlasuje proti němu. Izrael však zjevně usoudil, že Američané mu jeho postoj prominou spíš, než by mu Putin odpustil kritiku.

Ruský prezident Vladimir Putin

Není to poprvé, kdy má Izrael jiný zahraničněpolitický názor než Spojené státy. Na rozdíl od nich například nepodporuje syrské povstalce, a i když to neříká veřejně, byl by raději, kdyby u moci zůstal předvídatelný Bašár Asad, než aby Sýrii ovládli islamisté, kteří by na židovský stát začali útočit.

Velice také nesouhlasil s americkou podporou aktivistů v Egyptě, kteří před třemi lety svrhli prezidenta Husního Mubaraka, do té doby věrného amerického spojence, a dodnes kroutí hlavou nad příliš kritickým až nepřátelským postojem Washingtonu vůči generálovi a patrně budoucímu egyptskému prezidentovi Abdalovi Fatahu Sisímu, který svrhl a pronásleduje islamisty. K velmi vážným sporům se Spojenými státy pak několikrát došlo kvůli izraelskému prodeji zbraní a bezpilotních letounů Číně.

Je jisté, že kdyby se Izrael neřídil svými bezpečnostními zájmy, už by dávno neexistoval. Ale v otázce nejvážnějšího konfliktu mezi Východem a Západem od studené války působí takzvaná izraelská „neutralita“, která vypadá jako tichá podpora Kremlu, dost podivně.