Gita Zbavitelová: Nová izraelská vláda: úspěch zastánců sociálních změn

Vytváření koalice mu ztížila dohoda dvou stran nových politiků na izraelské scéně – Ješ Atid (Existuje budoucnost) Jaira Lapida, která ve volbách skončila druhá, a Ha-Bajt Ha-Jehudi (Židovský domov) Naftaliho Bennetta, která obsadila čtvrté místo. Dohodli se, že do vlády vstoupí jen společně, a bezostyšně Netanjahua vydírali svými požadavky, za nimiž však stojí izraelská veřejnost. A protože bez nich by premiér vládu nevytvořil, vynutili si příslib splnění mnoha zásadních změn hlavně v sociální sféře. Netanjahu volil mezi splněním podmínek a předčasnými volbami, které by už jeho volební blok nemusel vyhrát. Kompromisy udělali i Lapid s Bennettem, ale Netanjahu musel ustoupit mnohem víc, pokud chtěl zůstat premiérem. Bez souhlasu obou nováčků teď v novém kabinetu nepadne žádné zásadní rozhodnutí.

Nová vláda se skládá z pěti stran a má ve 150členném Knesetu 68 poslanců. Na nátlak obou zarputilých bojovníků v ní nebudou ultraortodoxní strany, tradiční spojenci všech pravicových vlád, s nimiž Lapid s Bennettem odmítli v kabinetu usednout. Bennett obsadí ministerstvo hospodářství a obchodu a Lapid získá ministerstvo financí. Požadoval zahraničí, ale to Netanjahu slíbil svému volebnímu partnerovi, předsedovi strany Jisrael Bejtenu (Izrael, náš domov) Avigdoru Libermanovi, až se Liberman očistí před soudem z obvinění z podvodu a zneužití důvěry. Do té doby ho bude zastupovat sám. V tomto jediném bodě Netanjahu neustoupil.

Naději na obnovu zablokovaného jednání s Palestinci skýtá další koaliční partnerka, bývalá ministryně zahraničí a předsedkyně strany Ha-Tnua (Hnutí) Cipi Livni, která bude nejen ministryní spravedlnosti, ale i hlavní mírovou vyjednavačkou. Lapid a Bennett s jejím postavením nesouhlasili, a tak vznikla kompromisní dohoda, která stanoví, že každé dosažené řešení izraelsko-palestinského konfliktu musí projít celonárodním referendem.

Především si však vymohli příslib zrušení nerovností mezi ultraortodoxními židy a světskými Izraelci, které jsou terčem dlouhodobé kritiky a protestů obyvatel, zejména v povinné vojně. Studenti ješiv, náboženských škol, mohli donedávna odkládat vojenskou službu téměř na neurčito a za posledních deset let ji jich absolvovalo jen 10.000 – na rozdíl od všech ostatních chlapců a dívek, kteří nastupují povinně v 18 letech na tři a dva roky. I když platnost zákona i výjimek loni v srpnu vypršela, studenti Tóry na vojnu neodcházejí dodnes, protože ultraortodoxní strany seděly ve vládě. Předběžný kompromis Lapida s Netanjahuem má počet výjimek výrazně snížit a posunout nástup studentů ješiv na vojnu na 21 let, ale jinak ji budou pod hrozbou tvrdých trestů muset absolvovat všichni. Pod vedením Lapidovy strany, která obsadí i ministerstvo školství, přijdou i o další výdobytky – horentní částky pro náboženské školy, část přídavků ultraortodoxním rodinám a tučná stipendia pro studenty ješiv. Ultraortodoxní židé nepracují, ale studují a mají velký počet dětí, zatímco ostatní Izraelci pracují, ale nemají peníze na bydlení ani vzdělání svých dětí. Všechny tyto nerovnosti vedly před dvěma lety k masovým protestům veřejnosti. Lapid šel se svou stranou do voleb s cílem tento stav změnit a své předvolební sliby zatím důsledně prosazuje.

Nová vláda také změní volební zákon, který zvýší hranici nutnou ke vstupu do Knesetu ze dvou na čtyři procenta, což může z parlamentu vyloučit hlavně arabské strany. V rámci úsporných opatření Lapid s Bennettem dosáhli snížení počtu ministrů, jichž bylo na počátku dosavadní vlády rekordních 31. Kompromisních 22 je sice víc, než požadoval Lapid, ale stát i tak ušetří stamiliony šekelů, protože ve vládě nebudou žádní ministři bez portfeje (jeden ministr stojí v přepočtu přes půl milionu dolarů ročně a ministři bez portfeje a jejich aparát přišli státní pokladnu v posledních čtyřech letech na více než sto milionů dolarů). A šetřit je nutné – Lapid, který je původem novinář a nemá žádné ekonomické vzdělání, zdědí v čele ministerstva financí loňský deficit státního rozpočtu ve výši 4,2% HDP a vysoký státní dluh.

Vítězný blok Netanjahuova Likudu a Jisrael Bejtenu obsadí ostatní vládní křesla, včetně obrany, které povede bývalý náčelník hlavního štábu Moše Jaalon.

V opozici zůstává levicová Strana práce, která nabídku ke vstupu do vlády opakovaně odmítla, a z donucení i náboženské strany, které ve vládě nejsou teprve podruhé za posledních 30 let.

Výsledný kabinet je pozoruhodná směsice jestřábů a hrdliček. Vedle sebe zasednou Cipi Livni, která chce nejlépe ihned uzavřít mír s Palestinci, a Naftali Bennett, jehož snem je anexe Západního břehu. Netanjahu byl výrazně oslaben, a vláda je tak především dobrou zprávou pro Izraelce, protože skýtá historickou příležitost k vytouženým sociálním změnám. Svět nejvíc zajímá, zda dojde k obnově rozhovorů s Palestinci, a Cipi Livni je pro něj příslibem, že by se tak mohlo stát, i když vzhledem k názorové nesourodosti členů vlády je zásadní průlom nepravděpodobný. Díky Lapidovi navíc možná přijdou o miliony šekelů izraelské osady na Západním břehu a mohlo by dojít i k nějaké formě zmrazení jejich výstavby, jímž palestinská samospráva podmiňuje obnovu mírových jednání. Jedním z nejdůležitějších členů vlády bude ministr obrany Moše Jaalon, který je zastáncem útoku na íránská jaderná zařízení, jestli Teherán nezastaví svůj atomový zbrojní program.