Gita Zbavitelová: Izrael se vyhýbá kritice Ruska za invazi na Ukrajinu

Izraeli se vytlačování Íránu ze Sýrie do značné míry daří i díky blahovůli Vladimira Putina, jemuž se přinejmenším donedávna oslabování Íránu v Sýrii hodilo.

Teď se Izrael obává, že kdyby ruskou agresi explicitně odsoudil, Putin by mu mohl v dalších útocích zabránit, nebo je zásadně zkomplikovat. Už před několika lety dodal Sýrii vyspělý systém protivzdušné obrany S-400, ale dodnes ho obsluhují Rusové, kteří ho proti izraelským letounům nepoužívají; a to se může změnit.

Čtěte také

Jan Fingerland: Začíná nová studená válka? Trochu ano, ale spíš ne

Izrael si zároveň nechce znepřátelit Spojené státy, svého nejdůležitějšího strategického partnera, dnes odpůrce ruské invaze. Musí si dávat dobrý pozor, aby se některé ze stran nedotkl jednoznačnou podporou té druhé; ani jednu si nemůže dovolit ztratit.

Ve čtvrtek izraelský premiér Naftali Bennett vyjádřil Ukrajině solidaritu a slíbil jí humanitární pomoc, ale slovo „invaze“ a dokonce ani „Rusko“ nevyřkl. Moskvu neodsoudil ani prezident Jicchak Herzog na státní návštěvě Řecka a jen konstatoval, že současné události jsou „složité“. Ministr financí Avigdor Lieberman pak izraelskou situaci shrnul slovy, že „nejchytřejší je držet se při zemi“.

Pragmatické spojenectví s Ruskem

Těsně před opatrným vyjádřením Bennetta pronesl ostřejší prohlášení ministr zahraničí Jair Lapid – ruský útok odsoudil, označil ho za „vážné porušení mezinárodního pořádku“ a podpořil územní celistvost a suverenitu Ukrajiny.

Čtěte také

Libor Dvořák: Kdy Západ propásl šanci odvrátit současnou válku

Podle izraelských médií své vyjádření koordinoval s premiérovým. Vláda se však nikomu nezavděčila – Spojené státy a Západ rozladila a ruské ministerstvo zahraničí si předvolalo izraelského velvyslance a zeptalo se ho, „proč Izrael podporuje nacisty“.

Aby si Izrael Kreml nerozhněval, už v roce 2014 se k americké nelibosti zdržel hlasování, když OSN odsoudila ruskou anexi Krymu. Teď zakázal Estonsku, Litvě a Lotyšsku prodat Kyjevu izraelské zbraně a už před ruskou invazí nesouhlasil s tím, aby Spojené státy poskytly Ukrajině izraelský lapač střel Železná klenba, který je společným izraelsko-americkým projektem, takže prodej třetí straně musí vždycky schválit oba partneři.

Rovněž se objevila zpráva, že Izrael odmítl Železnou klenbu Ukrajině prodat i přímo, třebaže podle izraelských zdrojů byl důvodem nedostatek baterií na vlastní obranu. A naposledy v pátek Izrael nevyhověl adresné americké žádosti o podporu rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která měla ruskou invazi odsoudit, přestože šlo jen o symbolické gesto a bylo jasné, že Moskva bude rezoluci vetovat. Americký návrh rezoluce podpořilo 87 jiných zemí, které Washington oslovil.

Čtěte také

Adam Černý: Rusko invazí na Ukrajinu testuje své spojence

V pátek zatelefonoval premiéru Bennettovi ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a požádal ho, aby uspořádal v Jeruzalémě rusko-ukrajinský summit, který by pomohl konflikt vyřešit. Bennett se v neděli skutečně Putinovi telefonicky nabídl jako prostředník jednání, ale odpověď nedostal.

Izraelský tanec mezi vejci vůbec nemusí mít vytoužený účinek, tedy pokračující ruskou toleranci izraelských útoků na íránské pozice v Sýrii. Moskva sice v sobotu potvrdila, že „vojenská spolupráce obou zemí v Sýrii pokračuje“, ale to nemusí trvat věčně.

Už v lednu Rusko zničehonic oznámilo, že zřizuje speciální rusko-syrské letecké hlídky na syrské straně Golanských výšin, které mají izraelské útoky omezit. Přesto zatím Izrael útočí úspěšně dál, naposledy dvakrát minulý týden.

Gita Zbavitelová|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Možnost změny postoje však naznačilo nečekané středeční prohlášení ruského zástupce v OSN, že Rusko neuznává izraelskou suverenitu nad Golanskými výšinami; řekl to už několik hodin po Lapidově vyjádření podpory Ukrajině jako zjevné varování.

Izrael je kvůli pragmatickému spojenectví s Ruskem v obtížné situaci, protože Íránci a jejich zbraně jsou pro něj existenční hrozbou. Je ale otázka, jestli si svým vyhýbavým postojem neznepřátelí Spojené státy i Rusko dohromady.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu