Gita Zbavitelová: Izrael a nadcházející předčasné volby

Parlamentní volby v Izraeli

Už v úterý půjdou Izraelci opět k předčasným volbám, které jsou v Izraeli spíš pravidlem než výjimkou. Premiér Benjamin Netanjahu je vypsal v prosinci po rozpadu vládní koalice; byl si jistý, že znovu vyhraje a získá již čtvrtý premiérský mandát.

Současné hlasování však bude víc než kdy předtím referendem o jeho stále hlasitěji kritizované politice a Netanjahu nemá vítězství ani zdaleka jisté.

Za jeho vlády se zastavil mírový proces s Palestinci, pokračuje výstavba izraelských osad na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě, jejíž zmrazení požadují Palestinci i mezinárodní společenství, stagnuje ekonomika a prohlubují se sociální rozdíly, což trápí Izraelce nejvíc.

Přes 40% jich to přičítá právě Netanjahuovi. Se slibem nápravy tohoto negativního vývoje a zlepšení špatné mezinárodní pověsti země jde do voleb hlavní soupeř Netanjahuova Likudu s názvem Ha-machane ha-cioni (Sionistický tábor).

Čtěte také

Vznikl spojením levicové Strany práce a středové strany Ha-tnua (Hnutí) bývalé ministryně spravedlnosti Cipi Livni a jeho předseda Jicchak Herzog se s Livni dohodl, že jestli zvítězí, budou se v premiérské funkci střídat. Sionistický tábor má trvale rostoucí preference a podle posledního průzkumu by volby vyhrál se 24 parlamentními křesly nad Likudem s 21.

Kandiduje celkem 26 stran, z nichž se do Knesetu dostane sotva polovina. Nováčkem je strana Kulanu (My všichni), kterou založil bývalý člen Likudu Moše Kachlon. Jako ministr komunikací kdysi zreformoval mobilní trh a snížil ceny volání, a je proto dodnes tak populární, že mu Izraelci slibovali hlas ještě dřív, než oznámil svůj volební program.

Parlamentní volby v Izraeli

Další novinkou je sloučení dvou arabských stran a jedné arabsko-židovské v takzvanou Společnou kandidátku. Sjednotily se vůbec poprvé v dějinách Státu Izrael – z pragmatických důvodů, neboť Kneset přijal zákon, který zvýšil hranici pro vstup do parlamentu na tři a čtvrt procenta, takže by se tam samostatně nedostaly. Společná arabská kandidátka má šanci získat bezprecedentních 13 mandátů a stát se třetím nejsilnějším parlamentním subjektem.

Naopak se rozpadla největší ultraortodoxní strana Šas a část jejích členů vstoupila do nového uskupení Jachad (Společně) bývalého předsedy Šasu Eliho Jišaje. Náboženské strany kandidují tři a jednu zbrusu novou založily i ultraortodoxní ženy.

Čtěte také

I když možná zvítězí Sionistický tábor, bude mít potíže sestavit vládu. Podle izraelského zákona pověří prezident vytvořením kabinetu toho, kdo mu zaručí největší množství hlasů. Arabové do vlády nechtějí, a Herzog by tak ve 120členném Knesetu získal většinu jen s nějakou náboženskou stranou, což může být problém pro některé potenciální koaliční partnery.

Pro Netanjahua však ultraortodoxní židé překážku nepředstavují a s výjimkou současné vlády je ve všech svých kabinetech měl; ostatně v posledních 35 letech zasedli v 11 z 15 vlád. S nimi by Likud kabinet sestavil, přestože 62% Izraelců je tam nechce.

Parlamentní volby v Izraeli

Znamenalo by to konec všech skromných vítězství, která v posledních dvou letech trochu napravila sociální nerovnosti. Ultraortodoxní židé by znovu dostávali vysoké státní příspěvky pro své školy a rodiny a nemuseli by chodit na povinnou vojnu a to si nepřejí tři čtvrtiny obyvatel.

Kdyby ani jedna strana nedokázala zaručit nejméně 61 hlasů, mohl by prezident Reuven Rivlin dokonce nařídit vytvoření vlády národní jednoty.

Předvolební kampaň byla dramatická, mnoho politiků převléklo kabát a média byla plná nejrůznějších skandálů. Těm vévodil Netanjahu a jeho žena Sára – údajně rozhazovali státní peníze za vedení domácnosti, zejména za zmrzlinu, které měsíčně snědli za dva a půl tisíce dolarů, odváželi nábytek ze státní rezidence do své soukromé vily a Sára si nechávala peníze za vratné láhve, které patří státu.

Navzdory všem těmto zprávám i rostoucí popularitě Sionistického tábora si však dodnes víc Izraelců přeje za premiéra Netanjahua než Herzoga.

Celá pětina voličů však ještě neví, komu dá hlas, a volby mohou dopadnout úplně jinak, než jak průzkumy předpovídají. Ty se ostatně mýlily i při minulém hlasování před dvěma lety.