Gita Zbavitelová: Chmurný výsledek auditu finanční pomoci EU pro Palestince

02928677.jpeg
02928677.jpeg

Evropská unie je jedním ze dvou největších finančních dárců palestinské samosprávy a spolu se Spojenými státy ji ročně zásobuje stamiliony dolarů. Původním cílem této pomoci bylo uspíšit vznik samostatné Palestiny a udržet v chodu mírová jednání s Izraelem, ale postupem času se z ní stala samozřejmá položka v evropském rozpočtu, která pomáhá Palestincům překonat „izraelskou okupaci“.

Pomoc Palestincům se stále zvyšovala až na zhruba čtyři miliardy dolarů ročně v letech 2009 a 2010. Podle odhadů jim Evropská unie za posledních 20 let věnovala 7,7 miliardy dolarů a mezinárodní společenství v uplynulých deseti letech celkem okolo 25 miliard.

I když bývalý palestinský premiér Salám Fajjád závislost samosprávy na zahraniční pomoci trochu snížil, nadále představuje skoro miliardu dolarů ročně jen od Evropské unie a Spojených států. Samospráva však stále víc strádá, poslední dva roky vyhrožuje finančním kolapsem a stěžuje si, že dárci neplatí. Dál ale peníze rozhazuje na zahraniční cesty předsedy Mahmúda Abbáse či vyplácí vysoké částky palestinským vězňům a jejich rodinám nebo státním zaměstnancům v pásmu Gazy, které neovládá. Už za Jásira Arafata končila značná část zahraniční pomoci na jeho soukromých kontech a podle rostoucího současného schodku rozpočtu se zdá, že se tak děje dodnes. Palestinci však deficit vždycky přičtou izraelské okupaci, a snadno tak přimějí Evropskou unii k dalším příspěvkům.

Ta jim letos částku zvýšila z loňských 115 milionů dolarů na 124 milionů a přihodila dalších 97 milionů na takzvané projekty plus dalších skoro 140 milionů na humanitární pomoc prostřednictvím Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě. Dalších sedm milionů Palestinci dostanou prostřednictvím jiných programů jako Partnerství pro mír, Program přeshraniční spolupráce nebo Erasmus, a celková roční částka se tak vyšplhá na zhruba půl miliardy dolarů. Letošní pomoc Spojených států má dosáhnout 440 milionů dolarů. I tak závratné množství peněz však v palestinské pokladně zmizí jako v černé díře. Letos samospráva očekává ještě vyšší deficit než vloni – skoro půldruhé miliardy dolarů, tedy víc než dostane od EU a USA.

I velkorysé Evropské unii tak došla trpělivost – dvacet let od dohod z norského Osla mírová jednání nepokročila a daňoví poplatníci reptají, proč mají financovat Palestince, když je na světě tolik potřebnějších oblastí. Unie si proto nechala udělat audit svých finančních prostředků věnovaných samosprávě v letech 2008 – 2012 a nestačila se divit – – samospráva v podstatě není schopná vyplacených 2,7 miliard doložit.

Výsledná zpráva sice z palestinské hospodářské „stagnace“ opět viní Izrael, ale připouští i palestinské prohřešky. Mimo jiné zjistila, že čtvrtina takzvaných státních zaměstnanců v pásmu Gazy, jejichž platy evropské peníze hradí, sedí většinou doma a nepracuje. Vedoucí auditorského týmu Hans Gustaf Wessberg nad tím vyjádřil podiv a doporučil položku na platy Gazanů zrušit. Záhadně se také ztratilo 90 milionů určených na provoz jediné elektrárny v Gaze, která často vůbec nefunguje.

Podle neoficiálních evropských zdrojů unie v úterý Palestincům pohrozila, že jim finanční pomoc zcela zastaví, jestli současná mírová jednání opět nepřinesou žádný výsledek. To nakonec jistě neudělá, protože si nepřeje kolaps samosprávy a nevyhnutelné nepokoje, ale mohla by při absenci hmatatelného pokroku v rozhovorech finanční pomoc snížit.

Unie rovněž varovala Izrael před další výstavbou osad na Západním břehu a upozornila jej, že jestli v ní bude pokračovat a Palestinci kvůli tomu mírová jednání ukončí, připíše jejich krach Izraeli. Zároveň však oznámila, že jestli rozhovory skončí podpisem dohody o konečném urovnání, Palestinci i Izrael od ní dostanou odměnu v podobě „bezprecedentní finanční, politické a bezpečnostní pomoci a prohloubení hospodářských, vědeckých, obchodních a kulturních vztahů“. Podrobnosti však neuvedla. Palestinci to nekomentovali a Izrael reagoval vlažně. Podle mluvčího ministerstva zahraničí takto vágní nabídka motivaci vyjednavačů neposílí, protože bez konkrétních detailů vypadá, že Izrael bude smět do Evropy každý rok vyslat o jeden symfonický orchestr víc.