Geograf Baar: Snaha Západu o demokratizaci ostatních byla jen nesplnitelný sen. Nepovedlo se to ani s Čínou

Čtěte také

Slovensko je extrémní předobraz dění v Česku. Tak o dva tři roky, tvrdí novinář Pečinka

„Místo toho, aby se Západ, který je vojensky výrazně silnější, zastavil a Rusy postavil před hotovou věc s tím, že jestli budou pokračovat, zasáhne, tak jen hrají hru, podle které sice něco Ukrajincům dodají, ale bude se čekat, že se udrží.“

„Když se pak Ukrajincům daří a jsou v euforii, tak jsme všichni euforičtí. Jakmile se dařit přestane, začnou politici mudrovat, že je to potřeba ukončit a najít nějaký mír – i když Ukrajina ztratí třeba i kus území. Ono z cizího se vždy dobře rozdává. To víme už z naší historie,“ doplňuje Baar v Osobnosti Plus.

Západ byl silný

Politický a kulturní geograf připomíná dobu studené války, kdy byl Západ doopravdy proti Rusku silný.

„Sovětský svaz si pak nedovolil nikam vstoupit ani zaútočit. Sice vstoupil do Afghánistánu, ale na to pak těžce doplatil. Ale ta pohrůžka, podle které když něco udělá, přijde odveta, byla příliš silná. Pak se ukázalo, že se politici chtějí s každým domluvit, všechno nějak vysedět a vymluvit, ale to bylo špatně,“ hodnotí.

Čtěte také

Voliči nestojí o politika s vizí, protože každá vize vyžaduje oběti, vysvětluje podnikatel Dobrovský

Tehdy si podle Baara nějak všichni mysleli, že „když my na Západě budeme těmi hodnými, kteří budou všem pomáhat, tak se zlepší poměry i ve zbytku světa, který se také bude demokratizovat. To se ukázalo jako nesplnitelný sen, zvláště v zemi, jako je Čína. Prostě komunisty nepředěláte, oni mají svou ideologii a jasné cíle. A Západ si myslel, že když z nich udělal bohatou zemi, tak se transformuje – ani to se nestalo.“

To, co bychom teď nutně potřebovali, je tak podle geografa silná osobnost s vizí, která by pomohla zabránit rozbití západní demokracie.

„My se jim ale neumíme bránit, přitom vidíme obrovský tlak z autokratických režimů, které nijak neskrývají, že chtějí stávající řád rozbít. A Západ? Místo toho, aby se postavil jasně a řekl: ,Takto ne, budeme dělat všechno proti tomu a případně velmi rázně odpovíme.‘ Ale na už naši západní politici zapomněli.“

Teď jsme jen líní

Není to podle něj ale jen na politicích, ale na celé společnosti, která chce hlavně klid, mír a o válce nechce ani slyšet.

„Hlavně bychom všichni totiž museli ,jít s kůží na trh‘ a bojovat, ale my dnes nemáme ani tu odvahu postavit se nepříteli. Celá společnost je nastavená úplně jinak, třeba že když potřebujeme vojáky, tak si nějaké zaplatíme, máme přece profesionální armádu,“ dodává s tím, že do armády se v podstatě ani nikomu na Západě doopravdy nechce.

Čtěte také

Sport a politika k sobě patří. Nad politické uvažování se nepovznesl už Pierre de Coubertin

Naše pokrytectví vidí Baar i v debatách o účasti ruských sportovců na olympiádě v Paříži. Mezinárodní olympijský výbor totiž už za určitých podmínek dovolil Rusům startovat pod neutrální vlajkou.

„To je další kamínek do mozaiky, kdy se zas jen hledá cesta, jak říct, že sport je mimo politiku, ale on nikdy nebyl. Sport byl vždy součástí politického dění, zejména autokratické a socialistické země ho dokázaly perfektně zneužívat k propagandě.“

Celé to je prý byznys, kterému je vlastně jedno, kdo a kde ho dělá. „Typickým příkladem je tady Čína. Proč všichni jdou do Číny? Protože jim to přinášelo velký efekt. Nikdo nezvažoval, jaký to bude mít politický dopad, až se Čína zvedne z toho ,marasmu‘, který si komunisté způsobili za Mao Ce-tunga. A také, až se stanou druhou a možná i největší ekonomikou světa. Teď tedy úspěšně zbrojí, přitom využívají všech výdobytků západního světa,“ uzavírá.

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Barbory Tachecí.