Generálové, politici, věřící katolíci. Příběhy diktátorů, kteří změnili své země

Diktátoři: Hugo Chávez, „dědic“ Simona Bolívara. Populista, nebo spasitel? Diktátor, nebo hrdina?

Venezuelský prezident Hugo Chávez patřil k nejkontroverznějším postavám světové politiky posledních let. Ve své zemi měl tento levicový populista s diktátorskými sklony, ohánějící se odkazem Simona Bolívara, mnoho příznivců. Když zemřel, jeho rakev vyprovázely statisíce Venezuelanů.

Hugo Rafaal Chávez Frías (1954-2013) byl na střední škole úspěšným hráčem baseballu a psal povídky a divadelní hry. Po absolvování Vojenské akademie založil Revoluční Bolívarovo hnutí, s jehož členy se v únoru 1992 neúspěšně pokusil svrhnout nepopulárního prezidenta Péreze; skončil ve vězení, odkud byl propuštěn v roce 1994 na prezidentskou milost.

Čtěte také

V prosinci 1998 vyhrál prezidentské volby a hned během prvního roku v úřadě prosadil změnu ústavy, jež posílila jeho pravomoci, a rozpustil opozicí ovládaný parlament. Nová ústava také zrušila Senát a zemi přejmenovala na Bolívarovskou republiku Venezuela.

Úřad prezidenta naposledy obhájil v říjnu 2012; jeho úprava ústavy z roku 2009 totiž zrušila omezení počtu prezidentských mandátů. V posledních letech však v zemi sílil hlas opozice a ve volbách v roce 2010 ztratila Chávezova strana dvoutřetinovou většinu v parlamentu.

Nicméně Chávez si ještě v roce 2011 nechal odhlasovat plnou moc, která mu umožňovala vládnout prostřednictvím dekretů.

Spasitel a sjednotitel

Chávez se nepovažoval jen za „spasitele“ své země, nýbrž také za sjednotitele Latinské Ameriky. K tomu využíval i historické nevraživosti řady jejích obyvatel vůči USA, které pravidelně kritizoval a obviňoval ze snahy ho zabít.

Čtěte také

Omezit vliv Washingtonu v regionu mělo Bolívarovské spojenectví národů naší Ameriky, které založil v roce 2004 Chávez s Fidelem Castrem. Toho Chávez považoval za svého učitele a převzal od něj řadu věcí. Například prezentaci v televizi, v níž každý týden vystupoval v pořadu Haló, prezidente.

Pro jedny byl Chávez národním hrdinou a spasitelem, který štědrými sociálními programy zajišťoval bezplatné školy a lékaře, pro druhé autokratickým a samolibým provokatérem, který si levnou ropou kupoval přízeň doma i v dalších zemích regionu.

Za Chávezova vládnutí rostl HDP a klesla nezaměstnanost, velkým problémem ale byla inflace, nejvyšší v zemích Latinské Ameriky, a s ní spojená několikanásobná devalvace venezuelské měny.

Snížil se počet obyvatel pod hranicí chudoby a klesla dětská úmrtnost, na druhou stranu země nezvládla kriminalitu. Venezuela je dnes nejnásilnější zemí Jižní Ameriky – přepadeni, oloupeni nebo okradeni byli podle některých statistik dva ze tří obyvatel země.

Pokračovatel Bolívara

Chávez se na plakátech po celé zemi objevoval ve „svaté trojici“ s německým levicovým filosofem Karlem Marxem a Ježíšem; nejčastěji se ale odvolával na to, že je pokračovatelem odkazu Simona Bolívara (1783-1830), vojevůdce a politika, nejvýznamnější postavy latinskoamerického osvobozeneckého hnutí.

Čtěte také

Po studiích ve Španělsku a cestách po Evropě se vrátil v roce 1810 do vlasti a o dva roky později zahájil boj za nezávislost. Během tří měsíců svedl se španělskými koloniálními vojsky patnáct vítězných bitev. Po roce 1815 se prohlásil prezidentem republiky, která zahrnovala části území Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru.

Jeho plán na vytvoření panamerické federace však kongres latinskoamerických států v Panamě v roce 1826 nepřijal.

Poslechněte si druhý díl Portrétů z cyklu Diktátoři věnovaný Hugo Chávezovi. Všechny díly najdete ZDE.

autor: David Hertl
Spustit audio