Generálové, politici, věřící katolíci. Příběhy diktátorů, kteří změnili své země
Diktátoři: Isabel Perónová a Jorge Videla. Slabá prezidentka a „Hitler pampy“
Stejně jako další jihoamerické země zažila Argentina mnoho vojenských režimů. Nejdelší a nejhrůznější z nich začal v březnu 1976. Generál Videla tehdy svrhl vládu prezidentky Perónové a s vojenskou juntou se postavil do čela země. Následovalo sedm let vlády, která tvrdě pronásledovala své odpůrce. V Argentině zmizelo až 30 tisíc osob. Isabel Perónovou a Jorgeho Videlu připomene ve speciálu Portrétů věnovaném diktátorům historik Jan Adamec.
Isabel Perónová (*1931) se do čela Argentiny dostala v létě 1974. Třetí manželka Juana Peróna neměla pro výkon prezidentské funkce ani potřebné vzdělání, absolvovala všeho všudy pět let základní školy, ani jiné předpoklady včetně politických zkušeností, vůdčích schopností nebo charismatu.
Čtěte také
Ve funkci se navíc ocitla v době, kdy Argentinou zmítaly střety mezi extrémní pravicí a levicí, všude bylo plno násilí a ekonomika zažívala hlubokou krizi. Bylo otázkou času, kdy vláda Isabel Perónové padne. Vojenskému převratu sama pomohla tím, že počátkem roku 1976 výrazně posílila pravomoci armády.
Skupina generálů nechala v březnu 1976 Perónovou internovat a postavila se do čela země. Vrchní velitel pozemních sil Videla, který se po převratu stal prezidentem, rozpustil parlament, zakázal činnost politických stran i odborů a zbavil funkcí všechny guvernéry.
Kronika ohlášené smrti
Svržená prezidentka a členové její vlády byli zatčeni a odsouzeni. Perónová vyšla z vězení v roce 1981 a od té doby žije ve Španělsku.
Čtěte také
Pronásledování politických odpůrců koordinovala argentinská junta s dalšími vojenskými režimy Jižní Ameriky (Chile, Brazílie, Paraguay, Uruguay a Bolívie) v rámci takzvaného plánu Kondor. Podle dokumentů policie objevených v Paraguayi v roce 1992 si tyto operace vyžádaly na 50 tisíc mrtvých, 30 tisíc „zmizelých“ a asi 400 tisíc uvězněných.
„Byla to kronika ohlášené smrti,“ vzpomněl na nejtragičtější období argentinské historie pozdější ministr vnitra Federico Storani v evokaci na dílo slavného kolumbijského spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze.
„Hitler pampy“
Počátkem konce vojenského režimu v Argentině se stala válka s Británií o souostroví Falklandy na jaře roku 1982, z níž vyšel poražen její iniciátor, argentinský generál a prezident Leopoldo Galtieri.
Čtěte také
Během vlády jeho nástupce Reynalda Bignoneho vycházelo najevo stále více informací o teroru předchozích režimů. Následoval rok plný demonstrací, které vedly v říjnu 1983 k prezidentským volbám a nástupu civilního prezidenta Raúla Alfonsína.
Až v roce 1998 parlament otevřel cestu k soudním procesům. Zatčen byl například exprezident Bignone, který byl obviněn z účasti na únosech dětí zmizelých osob. Za podíl na asi 500 „krádežích dětí“, jež pak adoptovali představitelé vojenského režimu, se do domácího vězení dostal i Videla. Ten se v červenci 2001 stal také prvním diktátorem obviněným z účasti na plánu Kondor.
Za své činy byl několikrát odsouzen a odpykával si řadu vysokých trestů včetně doživotí, naposledy ho v červenci 2012 poslal argentinský soud do vězení na 50 let. Muž, kterému se přezdívalo „Hitler pampy“, zemřel v květnu 2013 v 87 letech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
