Gender a válka. „Když ženy nebojují, nejsou chráněné,“ namítá proti stereotypům socioložka Jarkovská

„Když vidíte zraněného člověka, tak ho musíte ošetřovat a pečovat o něj bez ohledu na to, jestli jste muž, nebo žena. Když cítíte bezprostřední ohrožení, máte možnost bojovat, tak bojujete. Vidíme, že bojovnic se zbraní v ruce je na Ukrajině také hodně, mluví se o tom, že tvoří asi 18 procent sil zapojených do obrany,“ popisuje socioložka Jarkovská, odborná asistentka z Institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

Vidíme, že bojovnic se zbraní v ruce je na Ukrajině také hodně, mluví se o tom, že tvoří asi 18 procent sil zapojených do obrany.
Lucie Jarkovská

Čtěte také

Zatímco muži bojovali na frontách 1. světové války, vybojovaly si ženy v zázemí volební právo

K tomu se přidávají historky o tom, jak žena srazila ruský dron lahví s okurkami. „Ukázaly to už první a světová válka – rozdělení genderových rolí v podstatě padlo, když muži šli sice na fronty, ale ženy musely v zázemí zvládnout úplně všechnu práci včetně té, která dřív připadala mužům,“ dodává socioložka.

Tradice, ale novověká

Proti tradičnímu pojetí války – ženy jako oběti, muži jako bojovníci – má námitky i religionista David Václavíkz Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Čtěte také

Když přiletí raketa, nestihnete utéct, jsou to vteřiny, popisuje žena prchající před válkou

„I ve Starém zákoně vystupují ženy, které hrají ve válečných konfliktech důležitou roli. Víme, že v řecké mytologii se objevují celé skupiny bojujících žen. To jsou sice vyprávění, ale i z historie víme, že ženy se válek účastnily nejen tím, že vytvářely zázemí. Často tvořily třeba doprovod mužských jednotek, boje se přímo zúčastnily. Víme o celé řadě etnik a kultur, kde byly ženy považovány za skvělé bojovnice, a zdaleka to nebyly jen ty kultury, které bychom mohli označit za přírodní nebo archaické,“ upozorňuje religionista.

Rozdělení, že válka je je věc veřejné sféry a ženy patří do soukromé, se ve 20. století prolomilo.
David Václavík

Čtěte také

Bezdětné pro druhé. Hlavní důvod, proč ženy nechtějí děti, jsou obavy o klima, přibližuje badatelka

Oproti těmto kulturám se ale vytvořil novověký narativ. „Ten nám říká, že ženy jsou doma, hlídají domácnost, jsou to oběti. A muži chodí ven nejen za prací, ale i za válkou. Skutečnost je ale mnohem komplikovanější,“ připomíná Václavík a pokračuje: 

„Tohle rozdělení, že válka je je věc veřejné sféry a ženy patří do soukromé coby civilisté, mohlo do nějaké míry fungovat dříve, ale nikdy ne stoprocentně. A ve 20. století se to prolomilo. Válka se mnohem více dotýká civilistů v soukromé sféře než těch v té veřejné.“

Být civilistou neznamená být v bezpečí

Socioložka Jarkovská připomíná, že kdo není v době války přímo v ozbrojených složkách, je ve skutečnosti mnohem méně chráněný.

„Jako civilista máte méně informací, méně prostředků se bránit. Že ženy nebojují, neznamená, že jsou ochráněné. Sedět v krytu čtrnáct dní, být ostřelována, to není žádné bezpečí,“ namítá Jarkovská.

Víc mrtvých je na straně civilistů než vojáků. To ukazuje, že vnímat, kdo je oběť a kdo je reálně ohrožený, může být problematické.
David Václavík

S tím souhlasí i religionista Václavík: „Když se podíváte na statistiky posledních válečných konfliktů, tak víc mrtvých je na straně civilistů než vojáků. To jednoznačně ukazuje, že vnímat, kdo je oběť a kdo je reálně ohrožený, může být problematické.“

„Můj názor je, že pokud ženy chtějí vstupovat do ozbrojených složek, tak by tu možnost mít měly. Na druhé straně je totiž zase spousta mužů, kteří by se tomu rádi vyhnuli. Z genderového hlediska je velmi signifikatní, že dezertér, muž, který se vzdal povinnosti bojovat, vlastně selhal i ve své mužské roli,“ uzavírá socioložka Lenka Jarkovská. 

Zjemňují ženy politiku a veřejnou sféru? Proč lidské společnosti hledají nepřítele? Poslechněte si celou debatu, ptá se Lucie Vopálenská.