Gándhí. Otec indické nezávislosti a mírotvůrce, který nikdy nedostal Nobelovu cenu

25. leden 2018
Mahátma Gándhí před rokem 1942

„Generace, které po nás přijdou, sotva uvěří, že po zemi mohl chodit někdo takový,“ prohlásil Albert Einstein o muži, jehož pravé jméno bylo Móhandás Karamčand Gándhí, ale všichni ho znali pod přezdívkou Mahátma, Velký duch. Jeho myšlenka, že zvítězit se dá i beze zbraně, je stále živá – a na síle jí neubrala ani skutečnost, že právě Gándhí nakonec síle zbraně podlehl.

Noc v temné čekárně

Gándhí se narodil v říjnu 1869 v bohaté obchodnické rodině. Chtěl se stát lékařem, ale na přání rodiny vystudoval práva v Londýně. Po dvouleté advokátní praxi v Bombaji – ne příliš úspěšné – odcestoval do jižní Afriky, kde hájil zájmy firmy, zaměstnávající na jihu afrického kontinentu Indy.


Gándhího příběh s důrazem na to, co z něj přetrvalo v Indii dodnes, přibližuje posluchačům pořadu Portréty indolog Zdeněk Štipl.

Tam se poprvé setkal s rasismem: „Cestoval železnicí. Evropští osadníci v jižní Africe jezdili první třídou, od Indů se očekávalo, že si zakoupí lístek třetí třídy. Nicméně Gándhí měl rezervované místo v první třídě,“ píše Eknath Easwaran v knížce Gándhí člověk. Při jedné cestě přistoupil do první třídy běloch, který za asistence policie dosáhl toho, že Gándhí byl z vlaku vyhozen.

„Strávil noc v temné čekárně. Byl promrzlý, protože jeho plášť zůstal v zavazadlech, která mu zadrželi průvodčí. Třásl se zimou a zuřil. Usilovně se snažil pochopit, jak někdo může najít potěšení v tom, když jinému způsobí utrpení. Nepopuzovalo jej vlastní ponížení, ale pronásledování celých ras jen kvůli rozdílné barvě pleti,“ dodává Eknath Easwaran.

Jak se zrodil politik

Zážitky rasově diskriminovaného a zkušenosti z veřejné činnosti ve prospěch jihoafrických Indů probudily v Gándhím vlohy politického vůdce. Vyzkoušel metodu pasivní rezistence, která spočívala ve společném nenásilném odpírání spolupráce s autokratickou mocí.

Gándhí jako právník v jižní Africe, 1906

Do Indie, ještě britské kolonie, se vrátil v roce 1914 s pověstí umírněného, ale úspěšného politika. Tři roky studoval indické vnitřní poměry a ztotožnil se s myšlenkami a vystupováním prostých obyvatel. Na politické scéně se Gándhí objevil v roce 1919 po vyhlášení drastických zákonů k potlačování nepokojů. V dopise místokráli vyhlásil jednodenní hartál, přerušení veškerého obchodu a veřejné činnosti, jako začátek nenásilné vzpoury proti koloniálnímu statusu Indie.

Začátkem dvacátých let se – už jako uznávaný politik – postavil do čela Indického národního kongresu. Jako jeho předseda se do roku 1934 zasloužil o vzestup autority Kongresu a o jeho přeměnu v moderní, akceschopnou celoindickou stranu s protibritským zaměřením.

Pochod proti solné dani

Důsledným dodržováním filozofie nenásilí vnesl Gándhí do osvobozeneckého zápasu Indie charakter nezdolnosti. S morální převahou neozbrojeného boje padl mýtus legitimity britské nadvlády.

Neúnavný boj Gándhího za svobodu vlasti a jeho prostý život jej učinily populárním v celém světě. Za svou činnost byl britskými úřady několikrát vězněn. Mnohdy ale nenásilný odpor přerostl v násilné incidenty. Když se k nim v roce 1922 přidalo hromadné zatýkání kongresových přívrženců, Gándhí kampaň občanské neposlušnosti ukončil.

Vrátil se k ní v roce 1930 zorganizováním pochodu proti solné dani. Pěší putování Gándhího a osmdesátky jeho přívrženců k 360 kilometrů vzdálenému moři pro nezdaněnou sůl trvalo 24 dnů a vzbudilo sympatie po celém světě.

Gándhí na konci Solného pochodu sbírá nezdaněnou sůl, 5. dubna 1930

Zemřel rukou vraha

Počátkem druhé světové války se Gándhí po několikaletém pobytu v ústraní vrátil do vedení Indického národního kongresu jako poradce. Těsně před vyhlášením indické nezávislosti přispěl k utlumení náboženských rozbrojů.

Jako jediný kongresman nesouhlasil s rozdělením Indie na náboženském principu. Hlásal náboženskou snášenlivost, obhajoval práva muslimů. Popudil tak proti sobě hinduistické extremisty, z nichž protimuslimský fanatik Náthurám Gódsé 30. ledna 1948 Gándhího zastřelil.

Gándhí se bez Nobelovy ceny obešel

Gándhí patřil k nejvýraznějším z indických myslitelů a politiků. Jeho jméno se spolu se jménem Džaváharlála Néhrúa stalo synonymem nezávislé Indie. Je k neuvěření, že tento muž nebyl za celý život poctěn Nobelovou cenou, přestože byl pětkrát nominován.

„Největším opomenutím v naší historii je to, že Mahátma Gándhí nikdy nedostal Nobelovu cenu za mír,“ řekl v roce 2006 ředitel Nobelova institutu Geir Lundestad a dodal: „Gándhí se bez Nobelovy ceny za mír mohl obejít. Jestli se Nobelův výbor obejde bez Gándhího, je otázka.“

Nebude na škodu připomenout si na závěr stále platné sedmero sociálních hříchů podle Gándhího: politika bez zásad, hospodářství bez morálky, blahobyt bez práce, výchova bez charakteru, věda bez lidskosti, požitek bez svědomí a věrovyznání bez oběti.

Spustit audio
autor: David Hertl