Fulacht fiadh – irská záhada

Irové jim říkají „fulacht fiadh“ nebo v množném čísle „fulachtai fia“. Slovo „fulacht” je překládáno jako „dutina“ nebo volněji jako „místo k vaření“. „Fiadh“ znamená „jelen“. Doslovný překlad tedy svádí k představě, že stavba byla používána k vaření zvěřiny.

Zarážející je, že v okolí se nedaří najít větší množství zvířecích kostí. Mnozí odborníci jsou proto přesvědčeni, že název je jen zkomolenina. Je možné, že „fulacht fiadh“ měl s vařením masa společného asi tolik, co „volské oko“ se zrakem dobytka. Britové používají pro podobné stavby nalézané se na území Anglie termín „burnt mounds“ čili „spálené valy“.

Záhadné stavby byly budovány v blízkosti potoků, v močálech nebo přímo na prameni. Jsou zahloubené asi půl metru do země a mají rozměry metr krát metr a půl. Bývaly vyložené dřevem nebo kameny. Kolem se nachází asi metr vysoká podkovovitá kamenná ohrádka. Obvykle bývá z pískovce nebo vápence, který se v okolí nevyskytuje.

Je zřejmé, že lidé si sem kameny cíleně nanosili. Nejdříve je rozpálili v ohništi a pak je vkládali do vody, která se v prohlubni nahromadila. O tom jasně svědčí kameny, které ochlazení nevydržely a popraskaly. Lidé je odkládali stranou a postupem času z nich navršili kolem nádrže podkovovitý val. Při archeologických pokusech se ukázalo, že stačí průběžně měnit jeden ochladlý kámen z nádrže za čerstvě rozpálený balvan z ohniště a voda se udrží ve varu i několik hodin.

Fulacht fiadh v irském Tobberoe|foto: Dawson Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic, Graham Horn

K čemu ohřev vody sloužil, zůstává záhadou. Vaření masa by bylo zdlouhavé. Při experimentech se vařila skopová kýta celé čtyři hodiny. Existuje mnoho důkazů o tom, že obyvatelé Irska z doby bronzové maso mnohem raději pekli.

Podle jiných odborníků se horké lázně používaly k barvení a srážení vlněných látek. Ve hře je možnost, že „fulacht fiadh“ sloužil jako sauna nebo lázně. Někteří vědci spekulují, že stavba byly využívána pro více účelů.

Irští archeologové si vyzkoušeli proměnu nádrže na malou varnu piva pod širým nebem. Úspěšně. Z nadrceného naklíčeného obilí vyrobili mladinu a vařením z ní uvolnili cukry a další látky. Tuto tekutinu pak nechali kvasit v keramických hrncích. Vznikl tak alkoholický nápoj rudohnědé barvy se silnou příchutí kouře. Dnešnímu pivu se příliš nepodobal, ale pít se dal.

Jestli ale využívali lidé z doby bronzové „fulacht fiadh“ právě pro tento účel, není jisté. Odpůrci „pivní teorie“ namítají, že v bahně kolem nádrže by se muselo nacházet nemalé množství obilných zrn. Zastánci teorie ale kontrují tvrzením, že použité obílí bylo zkrmeno domácími zvířaty.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 13. 1. 2012 v 9:00.