Francouzští i evropští socialisté jsou rozděleni na několik názorových skupin v otázce ratifikace evropské ústavy

První tajemník francouzských socialistů François Hollande zastává pozici "Ano, když" a nepřeje si, aby byl program schvalování ústavy narušen, i když se množí různé iniciativy v obou názorových proudech. Z iniciativy bývalých ministrů Elisabeth Guigou a Bernarda Kouchnera byl 4. srpna založen "výbor levice pro ano". Odpůrci ústavy se sdružují v různých menšinových proudech, jako je skupina nazvaná Forces militantes (Bojující síly), a tvrdí, že v současné době jsou zastánci "NE" mezi francouzskými socialisty ve většině.

První tajemník François Hollande sdělil Le Mondu, že o tomto tématu se bude jednat, ale zároveň zdůraznil, že to je pouze jedno téma mezi jinými tématy a že takových jiných aktuálních témat, jimiž se má strana do podzimu zabývat, má mnoho. V odpověď na referendum vyhlášené presidentem Chirakem se Hollande vyslovil pro ano s výhradami a hodlá se definitivně rozhodnout podle okolností, jaké nastanou v příštím roce. Panuje názor, že kdyby socialisté hlasovali nyní, byli by ti, kdo řeknou ano, v menšině. Členové skupiny Výbor pro ano soudí, že bude třeba času a pedagogické práce, aby přesvědčili své spolustraníky.

Co tedy některým francouzským socialistům na textu ústavy hlavně vadí? Socialistům se nepodařilo do ní začlenit některé sociální aspekty. Do první části ústavy sice byly začleněny hodnoty rovnosti, spravedlnosti a solidarity i cíl sociální tržní ekonomiky, avšak socialistům se nepodařilo vyškrtnout cíl "jednotného trhu, kde je konkurence svobodná a nezfalšovaná". Stejně tak marně žádali, aby byla formulace principu "ekonomiky otevřeného trhu se svobodnou konkurencí" nahrazena formulací "sociální tržní ekonomika". Usilovně se též snažili zavést minimální evropský plat, jehož výše by byla spočítána v každém členském státě podle průměrného příjmu v daném státě. Třetí frontou pak byl boj o zachování národních modelů. Francouzi by se těžko vzdávali například vlastního režimu rozdělování důchodů.

Europoslanec Harlem Désir má zato, že zastánci odmítnutí evropské ústavy se izolují v nacionální pozici. Záporný postoj některých socialistických činovníků mu připadá paradoxní z několika důvodů. Zaprvé neumožňuje zamítnout to, co nejvášnivěji kritizují. Kdyby nebyla ústavní smlouva ratifikována, pravidlo jednomyslnosti v případě daní či zahraniční politiky, sporná opatření v měnové a rozpočtové politice, to vše by dál platilo v rámci současné smlouvy, která by zůstala v platnosti. Naproti tomu by byl zamítnut pokrok nového textu ve věci pravomocí Evropského parlamentu, základních práv a role sociálních partnerů. Proto mezi evropskými socialisty nezastávají tento zamítavý postoj ani ti, kteří sdílejí výhrady k ústavě. To je druhý paradox. Zastánci odmítnutí ústavy se prohlašují za nositele vyšších ambicí pro Evropu, ale zároveň se izolují v pozici, která je pouze národní."

Podle tohoto europoslance pokud Jacques Chirac udělá z těchto voleb osobní referendum, podstoupí ohromné riziko. Avšak odmítnout text evropské ústavy jen proto, abychom se postavili proti Chirakovi, by znamenalo nebezpečí uzavřít si všechny evropské perspektivy a francouzští socialisté by neměli evropskou věc zahazovat kvůli domácí politice.

Jak vypadají postoje socialistů k euroústavě ve zbytku Evropy? Většinou ji podporují, s různou mírou kritiky. Nejvíce zdrženliví jsou angličtí labouristé. Tony Blair musí počítat s malou skupinou odpůrců, kteří vytvořili lobby nazvanou "Labour proti superstátu". V zemích Beneluxu k žádnému skutečnému rozkolu mezi socialisty nedošlo a konečný text schválili. Podobně i vlámské a nizozemské strany, přes kritiku části svých členů, blízkou francouzským pozicím. V německé SPD nezazněl žádný nesouhlasný hlas a dohoda států a vlád byla Gerhardem Schröderem označena za "historické rozhodnutí". V otázce referenda se strana obrátila na Schrödera a ten ho rozhodně odmítl. Ve Španělsku se socialisté chystají na kampaň za schválení ústavy v referendu. Poté, co Španělé v prosinci 2003 společně s Poláky zablokovali schválení návrhu ústavy, podařilo se novému socialistickému premiérovi Zapaterovi vyjednat kompromis, který jeho stranu uspokojil. A v Itálii mají leví demokraté na návrh ústavy kladný názor, i když by si ho přáli více ambiciózní.