Francouzi mapují invazní vraky a tanky, potopené u břehů Normandie

Světová média a servery s velkým předstihem věnují pozornost stému výročí vypuknutí první světové války. Francouzský tisk však píše i o přípravách na sedmdesáté výročí spojenecké invaze v Normandii.

Podle deníku Le Figaro podmořští kameramani minulý týden dokončili natáčení dvou set plavidel, které se během Dne D potopily nedaleko pobřeží. List připomíná, že 6. června 1944 zahynulo na plážích Normandie 4500 spojeneckých vojáků – zhruba dva tisíce Američanů, dva tisíce Britů a pět set Kanaďanů. Dalších pětačtyřicet tisíc vojáků pak padlo během boje o poloostrov, kudy se invazní jednotky probíjely do otevřeného francouzského vnitrozemí.

Povědomí o místech, kde se plavidla potopila, postupně zaniklo, a tak se francouzský a britský tým pustily do důkladného prohledávání mořského dna. Výsledkem natáčení má být 3D film, který bude minutu po minutě rekapitulovat průběh vylodění. Za čtyři měsíce jej odvysílají televize ve Francii, Spojených státech a Británii.

Průzkum mimo jiné odhalil pětadvacet amerických obojživelných tanků, které se zabořily do bahna a voda je pak smetla i s posádkami, aniž by mohly zasáhnout do bojů o pláž Omaha. Tam se odehrály nejprudší boje, jak to věrně zobrazuje film Stevena Spielberga Zachraňte vojína Ryana. „Kdyby se tanky dostaly na pevnou zemi, mohly radikálně změnit průběh bojů na Omaze,“ řekl listu Nicolas Deschamps, producent francouzské televizní společnosti MC4.

Na letošní vzpomínkové obřady přijede 6. června osmnáct hlav států, včetně amerického prezidenta Obamy a britské královny Alžběty II. Pozvány byly i stovky posledních veteránů. Většinou jim je přes devadesát let, což znamená, že asi půjde o poslední kulaté výročí s jejich hojnou účastí. „Jsme si vědomi, že tito lidé odcházejí. Chceme jim vzdát hold,“ říká viceprezident francouzského softwarového gigantu Dessault Systems Mehdi Tayoubi.

Právě jeho společnost vytváří trojrozměrnou počítačovou animaci pro nadcházející vzpomínkové akce. „Chceme nově a neotřele sdělit příštím generacím, jak velkého vítězství onoho dne spojenci dosáhli,“ dodává Tayoubi.

Vylodění britských vojáků v Normandii (D-Day) 6. června 1944

Páteří vylodění se stal Mulberrský přístav, což bylo největší dočasné kotviště v historii. Měl podobu pontonového mostu, který vedl do značné vzdálenosti na volné moře a umožňoval rychlou přepravu materiálu pro invazní jednotky. Jeho základnu tvořily velké prefabrikované betonové kvádry, dopravené přes Lamanšský průliv a shozené na dno. Svou velikostí odpovídal doverskému přístavu, což je impozantní i podle dnešních měřítek. „Díky němu spojencům nehrozilo v nejkritičtější fázi bitvy vyhladovění,“ říká Tayoubi.

Některé kvádry jsou dodnes viditelné, ale mnoho jich skončilo pod hladinou. V jejich blízkosti se však nacházejí potopená plavidla, která mají statut válečných hrobů, takže potápěči nesmějí podle mezinárodních dohod oblast zkoumat. Sonary objevily vedle potopených amerických tanků typu sherman také německou ponorku, která vnikla do oblasti vylodění a byla rychle potopena. Zachránil se z ní jediný námořník.

Francouzská vláda chce zapsat celou oblast vylodění na seznam světového dědictví, a pojímá přípravu na výročí opravdu velkoryse. K vrakům vyslala miniponorky, které měly na palubě čtyři veterány invaze. Jejich vzpomínky jsou součástí vznikajícího filmu. Jedním z nich je dvaadevadesátiletý Angličan Jim Booth z Tauntonu v Somersetu. K pobřeží se dostal už dva dny před Dnem D v miniponorce.

Ta měla za úkol ležet na dně a čekat na zahájení monstrózní akce. Vynořila se až nad ránem 6. června, a blížící se loďstvo naváděla světelnými signály k pobřeží. „Vystoupali jsme nahoru do naprostého ticha, a náhle se ze tmy podél celého horizontu, kam až oko dohlédlo, vynořily stovky a stovky lodí a člunů. Byl to pohled, na který do smrti nezapomenu,“ říká Booth a dodává: „Považuji za velkou výsadu, že jsem se směl ponorkové mise účastnit. Tehdy – i teď.“

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: rma
Spustit audio