Francie zkazila oslavu demokracie

Vůbec první mezinárodní konferenci tohoto druhu uspořádala polská vláda ve snaze podpořit rozvoj demokracie ve světě. Ministři zahraničí z více než stovky zemí dva dny diskutovali o tom, jak posilovat demokracii tam, kde už existuje - a také - jak rozšiřovat sféru tohoto stále ještě výjimečného, ale podle Churchillových slov nejlepšího poznaného způsobu vlády - i tam, kde s demokracií nemají zatím žádné zkušenosti.

Některé zřetelně nedemokratické státy na konferenci pozvány nebyly, mezi nimi například Čína, Bělorusko, Kyrgyzstán a Peru. Je ale prakticky nemožné načrtnout naprosto jasnou (a nezpochybnitelnou) dělící čáru mezi demokratickými státy a nedemokratickými režimy, protože, jak se zdá, mnoho zemí v dnešním světě se k systému politické demokracie teprve postupně blíží, často velikým obloukem, a tak mezi účastníky byli jistě též zástupci řady zemí, které nelze označit za úplně demokratické.

Na začátku setkání ministrů, které se konalo v budově polského Sejmu, shlédli účastníci konference video s laureátkou Nobelovy ceny, barmskou aktivistkou za demokracii Ong San Sú Čí, která připomněla, že právě před 10 lety barmská vojenská junta anulovala výsledky voleb, v nichž by zvítězila její opoziční strana. Aktivistka Sú Čí proto vyzvala přítomné ministry, aby se nejen slovy, ale i činy zasazovali za dodržování lidských práv.

Polský ministr zahraničí Bronislaw Geremek pak hovořil o tom, že deklarace o demokracii, kterou jeho vláda pro tuto konferenci připravila, by se měla stát „milníkem“ postupující svobody a měla by působit podobně jako kdysi Helsinská dohoda o evropské spolupráci. Základní myšlenkou navržené deklarace mělo podle Geremeka být další šíření demokracie ve světě: tak jako v ekonomické sféře probíhá proces globalizace, stejný proces by měl probíhat také na poli lidských práv.

Americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová ve svém vystoupení zdůraznila, že proti státům, které utlačují vlastní lid, je třeba vystupovat. Je to ale nutné dělat způsobem, který zároveň respektuje jejich národní suverenitu.

„K rozvíjení demokracie je důležitý impuls. Každý ilegální státní převrat, zmanipulované volby anebo nespravedlivé věznění, oslabují – pokud se proti nim nevystupuje – základy demokracie na celém světě. Komunita demokratických zemí musí proto zvažovat, jak nejlépe zabránit takovému vývoji a jak na něj odpovídat způsobem, který respektuje legitimní nároky státní suverenity a univerzálních zásad lidských práv,“ prohlásila ve Varšavě americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.

Souběžně s konferencí oficiálních státních představitelů, ministrů zahraničí, probíhala v hlavním městě Polska stejná konference nevládních organizací, na níž vystoupil například kosovský nakladatel Veton Surroi, který k témuž tématu poznamenal, že státy by neměly mít garantovánu „absolutní“ suverenitu. Vlády si musí suverenitu zasloužit, jak řekl, a pokud utlačují vlastní občany, měly by toto privilegium ztratit.

Francouzský ministr zahraničí Hubert Vedrine byl ale očividně jiného názoru, když varoval před příliš častými intervencemi západních zemí do nejrůznějších světových konfliktů. Taková politika by prý jen otevřela „Pandořinu skříňku“.

Debata ministrů zahraničí nad navrženou deklarací o demokracii pokračovala většinou v komisích za zavřenými dveřmi. Přesto francouzský ministr Hubert Vedrine své kolegy nakonec šokoval, když oznámil, že Francie se k podpisu deklarace nepřipojí. Dala by se podle něj interpretovat jako závazek k budoucím intervencím do vnitřních věcí jiných zemí pod záminkou podpory demokracie.

Zpravodaj rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Svoboda Jeremy Bransten, který konferenci sledoval na místě, ale uvádí, že deklarace se o případných intervencích vůbec nezmiňuje. Francouský odmítavý postoj si vysvětluje spíše tím, že Francie nebyla šťastná z toho, že se nestala jedním z organizátorů varšavské konference a využila příležitosti, aby se distancovala od Spojených států a aby vyjádřila svůj odpor vůči jejich snaze získat na tomto poli jakési vedoucí postavení, a to zejména v Evropě.

Odmítnutí Paříže podpořit Varšavskou deklaraci o demokracii jen několik dní před jejím nástupem do funkce předsedy Evropské unie signalizuje, že Francie se nebude zdráhat odporovat vlivu Spojených států a jejich snaze o dominantní postavení ve světové zahraniční politice.

Pozorovatelé si ale asi právem kladou otázku, zda je to moudrý postoj.

Jestliže Francie odmítá podpořit deklaraci o demokracii, jak se asi zachovají jiné, méně demokratické státy? Příkladem může být Honduras, který po francouzském vystoupení také odmítl Varšavskou deklaraci podepsat.

Bylo by smutné, kdyby politická mezinárodní rivalita získala přednost před demokratickými principy a ideály.