Fond obnovy je rouškou pro přechod k zelené ekonomice, ať se to řekne otevřeně, žádá ekonom Pánek

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

„Fond obnovy nemá nic společného s koronavirem, protože před rokem 2021 z něj nepůjde ani cent. A to už koronavirová krize buďto pomine, anebo na ni budou ekonomiky mnohem připravenější,“ myslí si ředitel Liberálního institutu Martin Pánek. Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Heleny Horské bude ale společné zadlužení levnější, než kdyby si úvěr braly jednotlivé státy.

Země Evropské unie si rozdělí 750 miliard eur, tedy v přepočtu asi 20 bilionů korun, na zmírnění ekonomických dopadů epidemie koronaviru. Evropská komise ovšem odhaduje propad evropského hospodářství o 8 procent HDP a i podle premiéra Andreje Babiše (ANO) je třeba se z recese proinvestovat – zkušenost z doby před 10 lety prý ukazuje, že z krize se nelze proškrtat.

„Ty dluhy ale jednou někdo musí splatit,“ upozorňuje v pořadu Pro a proti na Plusu ekonom Pánek. A dodává, že Unie plánuje splátky do roku 2058. Masivní, centrálně plánované investice označuje Pánek za překonané řešení z 30. let minulého století.

Řadě států by podle něj víc pomohlo například oslabení národní měny: „Italské HDP je dnes na úrovni roku 1999 – je to 20 ztracených let, kdy je země svazována společnou měnou a nesmyslnými hospodářskými politikami. Více by jí pomohla decentralizace a deregulace,“ míní ekonom.

Obnova, anebo přeměna?

Naopak podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank Horské je důležité, že se unijní státy shodly na společném postupu a bohatší země jsou ochotné pomoci chudším.

„Společné zadlužení bude ve finále levnější, než kdyby se zadlužovaly jednotlivé státy. Všichni víme, jak velké jsou rozdíly v úrocích mezi Německem a Španělskem. Jde o sdílení dluhů, nákladů a soudržnost v rámci Evropy,“ uvádí.

Pánkem uváděný příklad Itálie je podle ní ukázkou toho, kam vedou pravidelné devalvace měny. „Uměle tím pomáhali ekonomice a výsledkem toho je, že Itálie má v 21. století strukturu ekonomiky, která odpovídá 19. století,“ oponuje Horská.

Nás musí zajímat, jak na tom bude Itálie, Německo, Španělsko a další státy. Nemůže nám být jedno, co se děje jinde, a nechat slabší ekonomiky se v tom plácat.
Helena Horská

Horská obhajuje keynesiánský přístup a oceňuje, že fond obnovy klade důraz na reformy, restrukturalizaci ekonomik, moderní technologie a digitalizaci. A celá třetina prostředků má jít do ochrany klimatu a udržitelnosti.

„Pod rouškou pomoci proti koronaviru budeme přetvářet ekonomiky. To může být rozumné, ale ať se řekne otevřeně, že jde o transformaci na zelenou ekonomiku,“ reaguje Pánek a poukazuje na to, že národní plány na obnovu a přeměnu ekonomik má schvalovat Evropská komise a Rada, státy proto budou muset provádět takovou politiku, jakou si přeje Komise. 

Máme věřit tomu, že v Bruselu našli recept, jak ekonomiky dostat z krize?
Martin Pánek

Podle Horské je možné o správnosti zelených investic diskutovat, cílem by ale určitě neměl být návrat do stavu před krizí, protože struktura například české ekonomiky nebyla ideální.

„To je obecná pravda, že po krizi budou ekonomiky jiné. Lidé a podnikatelé ale musí sami zjistit, co bude výnosné – nelze to nařizovat nějakým plánem Evropské komise,“ namítá Pánek – když prý o struktuře ekonomiky rozhoduje vláda, tak to nefunguje. Důkazem je například to, že Evropa v hospodářském růstu dlouhodobě zaostává za Spojenými státy.

Celou debatu, kterou provází Michael Rozsypal, si můžete poslechnout na audiozáznamu.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související