Fingovaný pohřeb obětí Francouzsko-indiánské války

V roce 1754 se přenesla sedmiletá válka z Evropy do Nového světa. O nadvládu nad tamějšími koloniemi se střetli Britové a Francouzi. Konflikt, na jehož pozadí se odehrává děj románu Jamese Fenimora Coopera „Poslední Mohykán“, skončil v roce 1760 vítězstvím Britů a amerických kolonistů. Dnešní Američané jej znají jako francouzsko-indiánskou válku, protože protivníkem Britů a amerických kolonistů byli Francouzi a jejich indiánští spojenci.

Francouzští vojevůdci si vedli zpočátku zdatně. Úspěchem bylo například dobytí pevnosti William Henry v roce 1757, po kterém následoval smutně proslulý masakr britských vojáků i civilistů ze strany indiánů. Francouzi srovnali pevnost se zemí. Její zbytky se staly pro Američany oblíbeným výletním místem. V 50. letech minulého století byla pevnost dokonce rekonstruována. K místním atrakcím patřily i kosti obětí z řad obránců i dobyvatelů pevnosti. V roce 1993 se dočkali padlí konečně klidu. Jejich ostatky byly při okázalém obřadu pohřbeny. Tak aspoň zněla oficiální verze.

Kde jsou chybějící kosti?

Nyní se ukázalo, že z patnácti kompletních koster byly do hrobu uloženy jen tři. Zbývající tucet koster v tichosti i nadále zkoumali antropoložky Brenda Bakerová a Maria Listonová na Arizona State University. Většina účastníků ceremoniálu z roku 1993 neměla nejmenší tušení, že neukládají do hrobů ostatky všech obětí. Vědci i majitelé repliky pevnosti se nyní dušují, že k „fingovaným pohřbům“ došlo v důsledku těžko předvídatelné souhry náhod. Kostry nemohly zůstat v pevnosti, protože tam chybí vybavení pro dlouhodobé uchovávání kompletních lidských koster. Naopak, v depozitářích university je o kostry dokonale postaráno.

Plán pevnosti publikovaný v roce 1765|foto: Mary Ann Rocque

„Vrátíme kostry do pevnosti William Henry, jakmile budeme mít záruky, že se jim tam dostane odpovídající péče,“ říká Maria Listonová působící na kanadské University of Waterloo a přiznává, že má u sebe i krabice s početnými úlomky lidských kostí pocházejících z krvavé epizody francouzsko-indiánské války.
„Kosti lidí evropského původu z této doby jsou nesmírně vzácné a jejich studium nám otevírá okno do historie. Dozvídáme se, jak lidé v pevnostech během francouzsko-indiánské války žili,“ vysvětluje záměr výzkumu Brenda Bakerová.

Nikdo zatím nevznesl proti antropoložkám či majitelům repliky pevnosti William Henry formální stížnost. Mnozí však nepochybují, že „fingovaný pohřeb“ byl závažným porušením etiky antropologického výzkumu.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 10.2.2012 v 9:00.